Pan rozhodčí Friedel si naši hru oblíbil natolik, že nám přišel opět odpískat prohru 0:3. V parádně vyhřáté tělocvičně jsem si kromě prvního setu ani neškrtly, soupeřky měly všechno, my vůbec nic. Ale neskládáme zbraně a s velkým očekáváním hledíme vstříc nové sezóně J.

Tentokrát se nám pro změnu podařilo urvat porážku 0:3. V posledním setu jsme z nepochopitelných důvodů ztratily vedení 23:18 a projely ho 24:26. Vzájemné klání „A“ versus „B“ mohlo být tedy mnohem napínavější.

Soupiska A: náhra - Hanka, Martina, Zuzka, blok - Helča, Lea, Monika, smeč - Kača, malá Janča.

Hanka za A: Vzájemné domácí zápasy jsou vždycky takové divné. Najednou má být člověk svině, ale moc se mu nechce, a proto je naštvaný, když to ten druhý tak nebere a on svině je. Holt kamarádský vztah jde stranou. A o to větší nevraživost někdy zavládne. My to vzaly, doufám, zodpovědně, ač koncovka posledního setu byla opravdu napjatá, křičelo se a byl cítit adrenalin! Velmi vypjatá atmosféra, my jako áčko jsme měly docela namále a byla by ostuda prohrát. Helča s Kačou nás však dovedly, s podpůrnou prací v poli nás všech, do sladkého vítězného konce.

Sezóna 2013/2014 tak končí a my nejspíše skončíme opět na krásném 2. místě. Díky všem!

Po roce opět seznámení s antukou. Se změnou prostorového odhadu jsme se vypořádaly dříve než soupeř a zdárně dotáhly  první set k vítězství. Vyrovnaná koncovka druhého setu byla poznamenána zraněním Olgy a pak už zvítězily zkušenosti a znalost terénu našeho soupeře. I dle výsledku je zřejmé, že jsme bojovaly jako lvice a rozhodovaly drobné chybičky a zaváhání.

První sety vypadají podle výsledku vyrovnaně, ale soupeř si držel odstup a vyhrál celkem s přehledem. Už to vypadalo, že se to ve třetím setu láme, ale soupeř se opět probudil zatímco my jsme se vrátili k tradičnímu jarnímu spánku.

Na zápas jsme se sešly v devíti hráčkách, což je pro nás téměř zázrak. Hojného počtu hráček jsme v horkém dni využily ke střídání a s kolísavými výkony jsme se přece jen dopracovaly výhry.

Soupeřky se do zápasu přímo vřítily a rozmetaly nás na kopytech - v prvním setu. Měla jsem podezření, že si něčeho šlehly, rychlost jejich hry by tomu odpovídala. Hrály vbíhanou náhru jako vždy, ale tentokrát opravdu smečovaly všechny přední hráčky. Na bloku jsme občas nestíhaly a byly z toho rozhozené. No nicméně, stihly jsme se vzpamatovat včas. Celou dobu to byla dost vyrovnaná hra a hlavně to byl moc pěkný volejbal. Na zápas budem vzpomínat a naše výhra je třešničkou na dortu.

Tento zápas byl velmi jednoduchý, skoro jsme to odstály. Na našich hráčkách se naštěstí neprojevila absence rozcvičení z jejich (zase) pozdního příchodu! Od začátku do konce, jsme měly navrch a na hřišti vládla veselá atmosféra. Naštěstí i na straně soupeřek, jinak by to byl smutný match.

Tak tohle jsme nečekaly. Zápas to sice lehký nebyl, ale i tak by si soupeřky zasloužily aspoň tie-break. Kromě začátku zápasu, kdy přišla většina družstva 10 min před písknutím!!, to šlo tentokrát docela hladce. Soupeřky trochu pozměnily sestavu a šly vidět občas zmatky v poli. My jsme si akorát držely takový náš standard a dopadlo to pro nás dobře.

Letos počasí volejbalu nepřálo. Každý rok námi opěvovaný turnaj tentokrát trochu zklamal. Přes noc pršelo a antuka byla zezačátku navlhlá. Přes den bylo stále pod mrakem a snad maximálně 10 stupňů. Zápasy ve skupině jsme jakžtakž odehrály, skončily jsme 3. a nepostoupily jsme naštěstí dál, nikomu se už hrát nechtělo. Příští rok se snad vydaří lépe.

Opět se nám podařilo utrhnout výhru bez ztráty setu. Naše sestava je doplněna o výbornou blokařku Martinu J., která se vrátila po mateřské dovolené. Hra byla rychlá, na začátek jarního kola jsme si nic snadnějšího nemohly přát. Jen do toho !

Dvě minuty před začátkem byl soupeř ještě v pěti a rozhodčí měl ještě rybářské pruty a s kapsy mu lezla žížala. Nakonec vše ale bylo jak má být a mohlo se hrát. V klidu jsme si zatrénovali a bez problému jsme vyhráli. Kdybychom ve třetím setu nepokazili 12 servisů, zápas by pro soupeře skončil debaklem. Na závěr jsme tak měli čas popřát Honzovi k půlkulatinám a předat mu dres. Lahvinka předcházela.

Po loňském úspěchu v podobě druhého místa jsme byly opět pozvány na turnaj do Kozlovic. Po ranních zmatcích, jsme všechny v kuse dorazily na místo a vrhly se do hry. Celkem bylo pět týmů a zahrály jsme si postupně s každým. Ani jeden zápas jsme neprohrály. Nutno říci, že ani výslovně nevyhrály. Všechno to byly remízy, ale my vyhrávaly na body. Takže jsme docela haluzově skončily na nejvyšším prvním místě. Cenu za nejlepší hráčku si z našeho týmu odnášela Helča, gratulace! Lahvinka, kterou jsme vyhrály, s námi poputuje na blížící se turnaj do Studének.

Do zápasu na domácí půdě jsme nastoupili v plné sestavě a to i s novou posilou v podobě hostujícího hráče Vítka. Již tradičně se nám v úvodu prvního setu dařilo jak v poli tak na síti a odměnou nám byl poměrně slušný náskok, bohužel jak už to v našem týmu chodí, v druhé půli setu jsme během pár okamžiků o tento náskok přišli a o koncovku bylo nutné zabojovat. Vše nakonec dobře dopadlo a my se mohli radovat ze zisku prvního setu. Do následujícího setu jsme již plnohodnotně zapojili naši novou posilu a s jejím příchodem přišlo do týmu tolik očekávané uklidnění. Začalo se dařit jak v poli tak na síti a výsledkem byl zisk i setu druhého. Ve třetím setu se rozložení sil na hřišti nezměnilo, což vedlo k poměrně hladce získané sadě a tím pádem i celého zápasu.  

Těžký rychlý soupeř, naše oslabená sestava bez jedné nahrávačky. Zápas jsme nevzdaly a zahrály si slušný volejbal, i když s porážkou.

Dnešní zápas jsem kvůli nemoci sledoval jen z lavičky a musím přiznat že se mi to líbilo. Nemám moc co bych chlapcům vytknul. Zápas to byl vyrovnaný a napínavý. Jen velmi těsně jsme prohráli 2:3. Až do posledního míče nebylo jasné kdo se stane vítězem. Byl to krásný volejbal takže mi ani tak nevadí, že se nám nepodařilo vyhrát.

Dlouhý zápas odehraný v šesti hráčkách bez možnosti vystřídat. Hrabůvka nás překvapila slušnou hrou, pátý set se hrálo vyrovnaně, chyběla trocha sil a štěstí.

Jeden z těch jednoduchých zápasů, které se vám okamžitě vypaří z hlavy, protože nebyly ničím zajímavé. Jsme prostě dobré a čááu.

Je to už trochu delší doba, tak si to moc nepamatuje a nevím, co moc napsat, snad jen, že byly holky z Hrabové tentokráte lepší než my….a taky, že nám chyběla Monča V., tak snad na jaře to vyjde.

Celý zápas jsme dotahovaly nepatrný bodový náskok tentokrát silnějších soupeřek a nepovedlo se nám dostat do vedení ani do výraznějšího útoku. Zápas byl  místy vyrovnaný, plný hezkých dlouhých výměn, takže příště lépe.

Zápas se odehrával ve starobělské pidimidimikrominitělocvičně. Počítaly jsme s prohrou v prvním setu, jak to už bývá zvykem, než si zvykneme na hrací prostředí. No ono se to nekonalo! Hurá, prolomily jsme jedno z našich prokletí. Soupeřky byly nicméně ve slabší sestavě a to nám dopomohlo k docela lehkému vítězství. Oproti prvnímu zápasu jsme hrály naprosto krásně a zkušeně. Byla zde bojovnost a všechno nám šlo, včetně pole, bloků, drtivého podání. Monika zářila jako hvězdička, opět si zaslouží pochválit. Vykolejení z tělocvičny se podepsalo pouze na Helči, která zde byla poprvé, my ji však podržely. Nepodařilo se nám, bohužel, uhrát zápas na 3:0. Ve třetím setu jsme nehorázně ruply, prohrávaly 9:0, nemohly jsme přijmout, a to jsme trénovaly v pondělí příjmy :D ... Jakkoliv jsme se snažily soupeřky dotáhnout, náskok byl příliš velký. V poli nám všechno padalo stále do jednoho místa. Pro příště už budeme vědět a slabiny odstraníme!

Do zápasu s těžkým soupeřem jsme nastoupily trochu odevzdaně, ale s postupem zápasu nám rostla bojovnost a chuť vyhrát, což se nám v pátém setu již jednoznačně podařilo. Velká radost !!! Závěrečné foto nemáme, protože nám prostě již nezbyl čas J.

Do našeho prvního zápasu v sezóně jsme nastoupili v plném počtu a to i s novou posilou v podobě Toma Trojka. Do zápasu jsme se vrhli s nadšením a do koncovek jsme byli schopni držet krok se soupeři. Bohužel se projevila absence letních tréninkových dávek a tak nad námi Kunčičky v koncovce dominovali. Tento fakt měl za následek poměrně rychlé a jednoznačné vítězství ve prospěch protihráčů. Co dodat...jen to, že se to snad do příště zlepší.

Do Frenu jsme vytvořili tým společně s pomocí kluků z VŠB. Tým Rumíků jel obhajovat první místo s hostující nahrávačkou místo Ebika (mnou). Co si budete myslet, když vám řeknu, že v tiebreaku jsme vedli 14:11?? Jaktože jsme mohli prohrát? Ví Bůh, a co neví Bůh, ví Jarda nebo Tom nebo Bob. My se Zuzkou jsme nefilosofovaly a šly raději do sprchy. Počasí vytvářelo pěkné hrací podmínky již od rána. Jemně svítilo sluníčko, tak jsme se prohřáli. Poté zalezlo a bylo akorát na volejbal bez brýlí (bo když se vám vypálí, tak to není zrovna hitparáda). Lehký deštík pomohl uspořit kropení hřiště, no co víc si přát? Pivo teklo proudem do žaludků všech hráčů a hráček, k tomu gulášek a steaky, páreček, čokoláda, hrozny, mišmaš v břichu a hurá na hřiště. Musím říct, že tento turnaj se mi líbil snad ze všech mých zažitých turnajů nejvíce (krom domovských svinovských turnajů, samozřejmě). Hra byla zápas od zápasu úžasná, na úrovni, bojovná. Opravdu jsme si dost zamakali, dařilo se a vládla pohoda, lehce vyburcovaná, nahecovaná pohoda. Ve skupině jsme skončili první. Prohráli jsme asi jeden set. Tak jsme se nenápadně probojovali do toho finále. No chlapci a děvče z ligy byli o malinko lepší. My mazáci složení z okresního přeboru jsme byli spokojeni s podaným výkonem a zármutek byl utišen frgálem :D.