Na zápas jsme všichni přišli rozladěni, jelikož právě ministr gumák dutá hlava vyhlásil opatření proti Covidu a zavřel sportoviště. Asi rozhodující vliv na šíření nákazy má zápas Svinov: VŠB, protože i na jaře hned druhý den zavřeli haly na půl roku… . Ale vše se vzápětí obrátilo k lepšímu, protože Fuča vytáhl láhev hruškovice, kterou poslal Arnošt k narozeninám. 
A začali jsme hrát v očekávání dlouhého a vyrovnaného zápasu. Hráli jsme dobře, slušně jsme přijímali dobře útočili a velmi dobře bránili. A tak rozdíl ve skóre narůstal a najednou byl konec setu. Tak jsme dali další kolo hrušek a zase hráli dobře. A tak to šlo v pohodě až do konce. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že chlapci z VŠB nebyli ve své kůži a nepodali nejlepší výkon. Tak jsme dopili hrušku, dali si sprchu a jeli domů. Opět musím konstatovat že mě místní sprcha přechytračila a prostál sem notný čas bez vody než jsem objevil správné heslo.
Vyzvedávám Kubu za servis, kterým utlumil poslední záchvěvy odporu soupeře několika esy za sebou. Ale hlavně Džjuru. Ten obětavě přijel i přes zdravotní problémy a navíc podal vynikající výkon jak na síti, tak i v poli.
Tak jsme si to užili a uvidíme, kdy se zase sejdeme. Jestli za 14 dnů, nebo půl roku.

Sešli jsme se v dobré náladě jelikož jsme pogratulovali Vojtovi k přírůstku do volejbalové rodiny a hned to spláchli slivovičkou. Tak je to jasné, Max bude zdravý! Začali jsme jen po krátké rozcvičce, jelikož před námi se váleli po zemi nějací cvičenci v neidentifikovatelném sportovním odvětví.
Dobrá nálada nám vydržela celý první set. Pak nás trochu zpražil set druhý, abychom se opět na naší straně dostali do nálady… a zase zpražení. No nic jdeme do tiebreaku. Arnošt už je na infarkt, jelikož je jasné, že přetáhneme čas přes osmou hodinu  a budeme připlácet. Ke zdraví mu nepřidalo ani to, že do tiebreaku jsme vlétli jako tajfun. Než se soupeř rozkoukal, tak jsme prohrávali 7:0. Tak jsme vyměnili nahrávače a devíti body jsme aspoň odvrátili ostudu. A pak už fofrem vyklidit tělocvičnu. Arnošt nás honil jako nadmuté kozy a tak jsme si ani neudělali společnou fotku. Ve sprše se totiž zamlžila čočka.
Myslím ale, že jsme si zahráli dobře. Dokonce se nám i podařilo zapojit světelnou tabuli. Pochválil bych Dana na smeči, ale nejvíce samozřejmě Vojtu za výkon v zápase a taky o devět měsíců dříve…a slivovička taky psala!

Hrajeme doma. I když doma. Po půlroce poprvé v naší hale takže jsme na tom byli vlastně stejně jako soupeř. Nicméně jsme měli vlastní šatnu a spoustu místa na všechno. Dokonce jsme našli i všechno potřebné vybení a pomůcky k zápasu.
Zápas se skládal ze šňůr. To znamená, že někdo si vytvořil větší náskok, aby o něj vzápětí přišel. A tak pořád dokola. Na koho přišla šňůra v koncovce, ten vyhrál. Hrálo se celkem v poklidné a bezkonfliktní náladě, kterou narušoval pouze rozhodčí svými překvapivými verdikty a následně jejich změnou.

Další poznatky:

• Sotva někdo někoho pochválil za konkrétní činnost, vzápětí to dotyčný v té samé činnosti pokazil. Z toho plyne: nechválit-jebat!
• Sotva někdo někoho podrobil konstruktivní kritice, vzápětí udělal sám stejnou chybu. Z toho plyne: nejebat-hrát!

Soupeř nám toho dovolil více než minule Polanka a i hra už byla místy kompaktnější. I servis nám šel podstatně lépe. Ještě tak přetrhnout dříve soupeřovic šňůry. A opět musím pochválit Matesa za hru v útoku, což se mimochodem vymyká z poznatku číslo jedna: nechválit… .
A třešničkou na dortu byla teplá voda ve sprchách.

Přijeli jsme do haly v Polance a tam už pózovalo 14 domácích hráčů při focení pro Playgirl, nebo pro jiný místní plátek či nástěnku. V době korona pauzy se asi z nedostatku jiných aktivit trochu přemnožili a z krajské soutěže  jim propadli další hráči. Většina šaten byla obsazena děvčaty a tak jsme se namačkali k soupeřům, abychom vzápětí museli podepsat čestné prohlášení, že nemáme Covid 19 a že budeme respektovat „kilometrové“ rozestupy. Také Džjura přišel s tím, že si s námi pro jistotu neplácne a blokovat bude z tribuny. Soupeř se chvíli dohadoval, koho napsat na soupisku jelikož lze napsat pouze 12 hráčů. Dva naši spoluhráči od minule zhubli natolik, že dostali nové dresy od firmy „Barbie“. Ale nakonec jsme přece jenom začali hrát. Bylo vidět že Polanka je více sehraná což jsme museli dorovnávat individuálními výkony. Přece jen to ale nestačilo. Nejnadějnější z našeho pohledu na úspěch byl druhý set, kdy jsme ještě vyrovnali na 21:21, ale zásluhou vyšší moci, našich chyb a dovedností soupeře jsme  neuhráli ani tento set. Třetí set byl už byl slabší i tím, že nový nahrávač moc přesně nenahrával.
Nicméně jako pozitivní vidím, že jsme se po dlouhé době opět společně sešli na hřišti a to většinou ve zdraví. Hráli jsme nebojácně v útoku, ale trochu zakřiknutě v poli. Taky servis nám v jedné fázi zápasu odešel kamsi mimo hřiště. Chválím všechny za obětavost a vyzdvihuju Matesa za hru v útoku.
A tak závěrečnou kaňkou bylo to, že už netekla teplá voda.

Po přerušené sezóně Corona virem jsme se s nadšením a radostí sešly k prvnímu zápasu sezóny. Musely jsme trochu improvizovat, chyběla nám druhá nahrávačka. Adélka se perfektně zhostila postu univerzála a skládala jeden smeč za druhým. Janča perfektně téměř ze všech pozic vbíhala a rozdávala náhry na všechny strany. Přesto, že hra vypadala volejbalově, podlehly jsme soupeřkám 3:0. Zlomil nás náš ne/příjem a soupeřky téměr nic nekazily. Přesto to byl pěkný zápas a na první zápas v sezóně to byl z naší strany dobře podaný výkon.

Dopoledne Jarda nabírá do auta „bečičky zlatého moku“, Arnošta a Janu K. a vyjíždí na chalupu. Po cestě se zastavili na občerstvení do zrekonstruovaného „Radegast šenku“ v Nošovicích. Poté dojeli na chalupu, kde Jarda s Arnoštem opravili poškozené oplocení hřiště, na které spadl pokácený smrk. Jarda se potom pustil do „plotostřižny“ a s Arnoštem vyčistili bazén.  Jana, které bylo sděleno, že hřiby nerostou, se vydala na výšlap původně jen na Ivančenu, ale nakonec zdolala Lysou horu. Odpoledne se ostrým spurtem na kolech přiřítili Bob, Ebik a Ondrášek. Trochu vydechli a hups do bazénu. A to byl ten pravý čas na naražení bečičky, neboť kolem osmnácté hodiny dorazil Fuča s Káčou a Šnečkem, včetně povolenky k vjezdu, kterou obstaral Jarda alias Rajda, jak říkával Ondrášek. Když se vrátila Jana (o kterou jsme už pomalu začínali mít strach, jestli ji nepřepadli loupežníci – nepřepadli), všichni jsme popřáli Šnečkovi k 50tým narozeninám, předali jsme mu narozeninový dres a od „paní Colombové“ hliněné, vypalované šnečky štamprdlaté. Nádherný sluneční den se chýlil k večeru a tak nastalo posezení u ohně s hašením žízně a přípitky. Jaroušek opět nevydržel do půlnoci i když si to moc přál, zato Fuču se Šnečkem vyhnala od ohně kolem třetí ráno bouřka.
Sobota 29.8
Probouzíme se do krásného slunečního dne. Káča se pustila do sekání trávy na hřišti a okolí. Bobíci si vyšli na romantickou procházku a z ní se vrátili před obědem nejen s dobrou náladou, ale i s pěknou sbírkou praváků. Mezitím přijel Radan s Martinou a zdatně vypomáhali při likvidaci 30l bečičky a nějaké té lahvičky, takže večer neodjeli, jak měli v plánu. Když Janička s Martinou a Jardou viděli hřibový úlovek, Jarda nemeškal, nalodil obě děvčata a odjeli na vyhlášené místo sběru. Za nějakou hodinku se vrátili s obrovským úlovkem hřibů – přesně vyčísleno čtyři mini pidi hříbečky (asi nezpívali, že jdou na borůvky) a náladu si museli spravit štamprličkou. Po obědě Ebik honil sekačku kolem chalupy, trochu se zkoušel golfový odpal s dopadem míčku do bazénu a pak se jako obvykle nehrál volejbálek ale tři zápasy ve vybíjené, kde všichni hráli ze všech sil, ale na Ondráška nikdo neměl a po právu byl vyhlášen nejlepším hráčem. Po osvěžení v bazénu pokračovala oslava, za slunečného teplého počasí jsme přidali ještě teplo pálením roští a tím jsme provedli úklid kolem dřevníku. Večer nastalo tradiční grilování večeří, táborák a občerstvení z druhé 15l bečičky a už nevím které to v pořadí lahvičky. Bobíci a Kačka odešli po 22 hod spát, Radan s Marťou a Jankou si odskočili od ohně za svitu čelovek. Když se vrátili, bylo jim sděleno, že pivko i šnaps došel. Radana to tutově uzemnilo, stále žadonil o pivečko a že určitě ještě nějaká bečička je. Dlouho, dlouho jsme ho drželi v šachové situaci že už nic opravdu není, až začal prohlašovat, že dá za pivko 500,- Kč a že přece nemůže jít spát střízlivý. Ještě jsme ho chvíli dusili, až Janu s Martinou osvítil duch svatý, šli k výčepu a div se světe, po nastartování agregátu pivko teklo pípou i nějaká ta štamprle se našla. Tak už jsme se dlouho od srdce neřehtali, jako tuto noc. Poslední opustili táborák Fuča s Radanem a Marťou a v noci se přihnala opravdová bouřka a kolem nás další čtyři s řádným ohňostrojem.
Neděle 30.8
Opět se probouzíme do nádherného slunečného dne. Po snídani se uklízí a před obědem končí překrásné „MINI“ soustředění a jede se domů.

I letos, kdy se už na venkovních prosorách mohlo sportovat jsme se po jarním zákazu sportu účastnili tradičního turnaj a Bob, Ebik a Kačka nastoupili za družstvo Rumíků. Hrálo se ve skupinách a v té naší jsme obsadily 3 místo. K postupu nám chybělo jedno místo, takže jsme nepostoupili do dalších bojů a odjeli domů.