Poslední zápas. Derby. Věděly jsme, že pokud si chceme  udržet nějakou naději na první místo, musíme vyhrát 3:0. První dva sety byly v naší režii a vše se vyvíjelo podle  plánu a směřovalo ke zdárnému konci  i přesto, že došlo  k menšímu nedorozumění, nebo co to bylo, nahrávaček a  smečařky …., ale nerozhodilo nás to, možná snad jen trochu naštvalo. 
To bychom ale nebyly my, alespoň teda v letošní sezóně,  kdy musíme skoro pokaždé jeden set prohrát….set, který nás  bude asi hodně mrzet. No jak říkám, ve třetím setu se to  všechno nějak pos…a my najednou prohrávaly, hlavně teda  naší vinou, kdy nám nešel vůbec příjem a od toho se pak  odvíjela nebo spíš neodvíjela celá hra…. Sice jsme se ještě  na konci setu chytly, ale bohužel do vítězného konce  jsme ho nedovedli, což pro nás znamenalo už jen malilinkatou  šanci vyhrát přebor…neboť jsme nepředpokládali, že by  soupeřky z Hrabové prohrály svůj zápas….
Čtvrtý set už opět patřil nám….no škoda toho jednoho setu.  Holky z Hrabové svůj zápas s přehledem vyhrály a opět skončily na prvním místě a my v závěsu za nimi na druhém  - nakonec je to pěkné druhé místo…ale zamrzí to…snad to  vyjde příště :).

Na hřiště nastoupily tři čerstvé inženýrky, jakoby to  mělo znamenat, že hra bude mít vyšší intelektuální  úroveň :D. Neměla. Ze začátku určitě ne, nemohly jsme vzít  ani příjem a stály jsme jak přikované na svých místech.  No ještěže jsme měly s sebou dostatek šampaňského, které rozhýbalo naše líné zadky. Já teda po šampaňském radši půl zápasu seděla, přišlo vyčerpání a otupení, ale holkám  evidentně pomohlo. Po prohraných prvních dvou setech  jsme se fakt styděly (já teda míň, bo jsem byla už otupená  a šla si sednout radši). Holky se fakt hecly a válely se  po antuce, v jeden okamžik tři najednou, nebývalá podívaná. Hrabovou nějak zlomily a začaly vyhrávat. Podání jsme měly,  pole jsme měly, nahrávky aj smeče, všechno bylo skoro  perfektní. Už nás nehonily po hřišti soupeřky, ale my je.  Zápas jsme dohnaly do tie-breaku a vyhrály. Naše nadšení  jen lehce kazila myšlenka na to, že máme s Vratimovem vyrovnané celkové skore a asi nebudeme první v tabulce,  ale zase za nima! Chjo. Myslím, že na začátku sezony jsem psala, že mi to nebude vadit. No vadí mi to samozřejmě, nejde to jinak. Vratimov by musel poslední zápas prohrát, což se zřejmě nestane. A nás teda čeká ještě naše béčko.  
Předběžně jsme druhé zase. Ale zápas to byl vynikající, chválím všechny, jsme dobré!

Zdar SOKOLI,
dnešní zápas probíhal relativně dobře. Naše výkony byly vcelku průměrné. Hráli jsme v šesti takže se není ani čemu divit. Proti dnešnímu soupeři (TJ Kunčičky „A“) se dalo hrát, ale i přes naší úpornou snahu jsme prohráli „jednoznačně“ 0:3. Protože jsme hráli pouze v šesti museli zamíchat hráčskými posty což mělo za následek pozvolný začátek a lehké rozpaky. V druhém setu už šlo poznat, že si začínáme na nové postavení zvykat, což se projevilo i na hře. Podařilo se nám uhrát krásných 21 bodů, avšak v koncovce byl soupeř trpělivější a urval ve svůj prospěch rozhodující koncové body. Ve třetím setu se projevil náš klasický problém….říkejme mu syndrom prohry. A tento syndrom se projevuje v nejnevhodnější chvíli, zpravidla ze začátku a konce třetího setu. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Podlehli jsme syndromu i soupeři a třetí set jsme prohráli se 17 body. Konečné skóre tedy bylo 0:3 (-19,-21,-17). Nicméně zápas to byl krásný a až na koncovky vyrovnaný. Málo který bod jsme soupeři darovali zadarmo. Do příště to chce ještě zapracovat na příjmu, ale hlavně na hlavě, aby nás už netrápil žádný syndrom :-).
Sokoli NAZDAR

Těžký soupeř, prázdná lavička, začátek nadějný. Zápas jsme si zahrály s velkou chutí dle svých možností a výsledek rozhodně neukazuje na odevzdaný zápas. (foťák zůstal doma, foto zase příště :).

Myslím, že na začátku prvního setu jsme prohrávali 2:5 a to bylo asi naposled, kdy soupeř vedl. Pak ještě asi 3x vytloukl naše bloky a to bylo v podstatě vše. Více jsme mu nedovolili. Pár bodíků jsme mu darovali zkaženým podáním, ale jinak jsme buď hráli v klidu a pohodě, nebo se koukali na Džjuru jak sám drtí soupeře jak na saku, tak i v poli. S ním na hřišti jsme nemohli prohrát. Zoufalý soupeř to poznal. Zpočátku ještě míchal sestavou, ale nakonec rezignoval.
olanku jsme smetli rychle a tak jsme si mohli ještě sami přidat tréninkový setík.

Zdar SOKOLI,
tak se Vám budu snažit krátce popsat jak probíhal dnešní zápas s Hyundai Rely. Hrálo se v tělocvičně na „jízdárně“, která pamatuje snad ještě Masaryka. Ze začátku zápasu panovala dobrá nálada. Nehráli jsme špatně, ale opět nám utekla koncovka. Druhý set probíhal úplně stejně. Soupeř se více rozehrál a my jsme to měli o dost těžší. V druhém setu jsme uhráli 20 bodů. Na třetí set jsme posbírali veškeré síly, abychom otočili stav a pokusili se o pátý set. Ač jsme bojovali co to šlo, nepodařilo se nám ani tento set vyhrát. Sečteno podtrženo prohráli jsme 3:0 (21, 20, 21). Po zápase jsme se více méně shodli, že se naše forma pomalu ale jistě zlepšuje. Příští zápas je asi poslední možnost kdy můžeme zvítězit tak snad bude naše forma ještě o něco lepší.
NAZDAR

Zdar SOKOLI,
dneska jsme konečně skvěle zahráli!!! I když byl vítěz předem jistý, hráli jsme s týmem týmem, který nezaznamenal za sezónu jedinou porážku, podařilo se nám soupeře dost potrápit. Bojovali jsme o každý míč. Vezmu-li v potaz, že jsme byli pouze v šesti lidech, odehráli jsme jedno z našich nejlepších utkání. Kouzlo naší dobré hry spočívalo v bojovnosti a úspěšném útoku. Zejména bych chtěl pochválit Fonze, který musel vyměnit bílý dres libera za dres smečaře, za to, že se „staronového“ postu nezalekl a vybojoval svou smečí mnoho cenných bodů. Přesto, že jsme podávali skvělé výkony, na kvalitního soupeře jsme opravdu nestačili a prohráli jsme 0:3 (-19,-19-15). Opojení dobrou náladou jsme náš „úspěch“ spláchli na zahrádce u Kočky, čímž jsme završili dokonalý den. Na závěr bych nám popřál více takových zápasů.
NAZDAR

Hráli jsme o 100% lépe než v předchozích "pinkacích" zápasech. Nasazení bylo dobré a myslím, že nás hra i bavila. Ale soupeř byl prostě lepší. Měl výborné pole a razantnější útok. I my jsme hráli velmi dobře v poli, ale útok nebyl tak důrazný a taky jsme více chybovali. Škoda koncovky druhého setu, kdy jsme měli setbol.
I když jsme prohráli, bavilo mě to víc než vítězné zápasy s SOU a Kunčičkami B. A ještě něco. Na zápas nás přijde minimálně devět jen z A-čka a na tréninku se placatíme v šesti. Vysvětlí mi to někdo?

ZDAR sokoli a sokolky.
a tomto zápase není moc co popisovat. Začátek setu se vyvíjel velmi slibně, vedli jsme 5:1, ale pak se projevilo naše prokletí a zbůhdarma jsme ztratili 5 míčů za sebou. Sice jsme bojovali co nám síly stačily, ale v koncovce jsme měli menší štěstí a prohráli jsme těsně 23:25. V druhém setu už bylo z každého cítit velké zklamání, které se podepsalo na hře. Druhý set jsme odevzdaně prohráli 16:25. Třetí set probíhal stejně jako druhý. Nedokázali jsme se povznést nad naše chyby. Třetí sadu se nám taky vyhrát nepodařilo a prohráli jsme ji 15:25. A aby toho nebylo málo, došlo navíc k jednomu zranění našeho klíčového hráče. Ve třetím setu si při zákroku Fonz nešťastně vymknul kotník.
ímto mu přeju brzké uzdravení. Do příště bychom měli zapracovat na naší psychice, nemělo by nás rozhodit, že nám to prostě někdy nejde. Hrajeme to hlavně pro zábavu.
NAZDAR

Tentokrát jsme se na zápas nesešly v úplné sestavě (úraz, škola) a ani na soupeřky v dostatečné formě. Snažily jsme se co nám síly stačily držet se soupeřkami vyrovnané skóre, ale obrátit vývoj zápasu se nám bohužel nepodařilo.

ZDAR sokoli a sokolky.
Tento zápas jsme sehráli na hřišti soupeře. Rychlejší z nás se stihli za svitu sluníčka posilnit v místním studentském zařízení na kolejích. Začátek utkání provázely malé zmatky se sháněním naší soupisky. Jelikož nás pískal starý pedant byla to opravdu nezbytnost.
Do prvního setu jsme vstoupili po hlavě a žádny bod jsme soupeři nedarovali zadarmo. Žádnému z týmů se nepodařilo utéct o víc než 4 body. Na nás se však podepsala větší únava z přehřáté haly a podlehli jsme soupeři 23:25. Druhý set už tak vyrovnaný nebyl. Opět se projevil náš největší problém, čímž jsou začátky setů. Tento nebyl výjimkou. I přes to, že jsme ztráceli mnoho bodů, dokázali jsme zabojovat a dostali jsme se skoro ke srovnání stavu. Ani to však nepomohlo a prohráli jsme těsně 22:25. Do třetího setu jsme vstoupili oddáni myšlence probojovat se do „tie breaku“. A bojovali jsme jako lvi. Zde je opět prostor pro jmenovitou pochvalu a to zejména Arnošta a Tomáše, kteří bombardovali soupeře jedním smečem za druhým a nedali jim tak spočinout. Bylo by nespravedlivé nezmínit i ostatní borce jako třeba Petra a Honzu, kteří na hřišti podávali taktéž nadprůměrné výsledky. Zkrátka a dobře všichni jsme do toho dali duši a díky tomu se nám podařilo tento set urvat, vyhráli jsme 25:22. Čtvrtý set už tak radostný nebyl. Velké fyzické vypětí si vybralo svou daň. Proti soupeři jsme už nedokázali dál vzdorovat a pomalu jsme odevzdávali bod za bodem. Náš konec byl nevyhnutelný.
Pár světlých chvil by se našlo, ale v záplavě chyb pro ně nebylo místo. Čtvrtý set jsme si špatným příjmem po soupeřově kvalitním podáni prohráli 16:25. Sečteno potvrzeno jsme prohráli 1:3. Nutno ale podotknout, že se z naší strany jednalo o nejkvalitnější výkon což jsme si v šatně všichni navzájem potvrdili :) Ještě jednu poznámečku bych ale měl. Ač se k takovým věcem zpravidla nevyjadřuji, tady musím. Jsme sám rozhodčí a vím, že to není někdy jednoduché. Dneska byl však výkon pana sudího lemován větším počtem hrubek ať už z řad výkladu pravidel tak z posuzování čistoty hry.
Tak, a nakonec ať zazní naše sokolské „NAZDAR“.

Víte, jak jsem psala, že Sokol Poruba hraje dobře díky nahravačce, že? Tak ta s nima opět přišla ale s o něco větším břichem, předpokládáme, že otěhotněla a nebylo to z přejezení (vtípek). Aspoň byla tak hodná, že nás vyfotila! :) No místo ní se vrátila taková ta, co s nima hrávala předtím, a to se na hře projevilo. Jako bylo by mi fakt trapně prohrávat 0:9.. My si totiž výjimečně před zápasem pověděly i něco volejbalového a ne jen, že ta má nové vlasy a pěkné nehty. Řekly jsem si, že soupeřky to vždycky šmelí nějak o pásku a musíme tam blokovat a taky, že jsou psychicky labilní a tak na ně můžem vyzrát. Opět škoda, že tam nebyl jejich trenér, určitě by měl radost. Ale, abych nebyla tak škaredá.. Fakt se nám hra dařila, a proto jsme vyhrály. Obrovské problémy dělalo soupeřkám naše podání, buď ho vůbec nevzaly nebo špatně (Zuzi, poklepej se po rameni :)). Taky jsme nelenily v poli, kromě 3. setu. To se totiž začal hýbat aj Sokol Poruba a vydobyl si další set. Toho jsme se zřejmě zalekly a hru jsme vzaly opět pod svou kontrolu. Je pravda, že nám občas ulítával příjem, a pak jsme si nemohly zkoušet signály a pořádně smečovat. Tak se těšte, děvčata, na nějaké cvičeníčko na tréninku ;) Pořád máme co zlepšovat.

Začaly jsme slibně a vedly poměrně lehce 2:0, pak se k naší smůle Polanka trochu rozehrála, nám se přestalo dařit a vlastními chybami jsme si prohrály další tři sety. Ale aspoň jsme do začátku urvaly bod !!!

Čert nám byl dlužen spojení soutěží 1. a 2. třídy. My fakt neumíme hrát proti papírově slabším soupeřům. První set nám dají zadarmo a pak si s nimi pinkáme do blba, ale volejbal to není. Dívat se na to taky nedá a samo se to taky nedohraje. Asi se s tím budu muset smířit a některé zápasy, i když vítězné, přetrpět.

Včera dne 2.4.2013 jsme odehráli náš druhý zápas naší první jarní sezóny v týmu TJ Svinov „B“. Jednalo se o zápas s týmem ze středu tabulky – SK Zálom Ostrava - Zábřeh. Jen pro zajímavost i když se jedná o jarní část, panuje venku počasí jak o vánocích a všude je 40 cm pokrývka sněhu.
A teď už zpět k zápasu. Utkání jsme z důvodu velké marodky a končící lyžařské sezóny museli odehrát jen v šesti lidech. Konkrétně na hřišti makali: Honza na „náhře“, Tomáš na „účku“, Alfonz s Petrem na „smeči“ a já s Arnoštěm na „bloku“. Na začátek jsme se potýkali s problémem týkajícím se našeho počtu. Z pracovních důvodů se totiž zdržela hlavní opora týmu, Honza. Naštěstí vše dobře dopadlo a Honza vše stihl, plánovaný začátek utkání se však posunul o 10 minut. První set se nesl v duchu zbrklosti a lehké rozčarovanosti z toho, že nejsme sehraní jak na konci sezóny. Není se však čemu divit, když společné tréninky by se daly za necelé 4 měsíce spočítat na prstech ruky. I proto se nám v prvním setu podařilo uhrát pouhých 14 bodů. Do druhého setu jsme však i přes to vstoupili s nadšením a odhodláním jaké jsou nám na každém začátku setu vlastní :) Musím říct, že to bylo poznat i na hře, která byla bezesporu koncentrovanější což se podepsalo i na našem skóre…17 bodů. Navnaděni tímto slibným výsledkem i chutí do hry vrhli jsme se po krátkém vydýchání na třetí set. To Vám byla nádhera. Začali jsme bezchybně a vybojovali jsme si několika bodový náskok, snad i soupeř z toho byl víc zaskočen než my a musel si vzít oddechový čas. Zde bych chtěl vyzdvihnout skvělou práci hráčů v poli, kteří svou obětavostí i za cenu možného zranění vybojovali mnoho míčů a pomohli tím k našemu úspěchu. Nemalý dík patří také chlapcům v obraně a útoku, zejména Arnoštovi, který předváděl na hřišti úctyhodné výkony. Abych se vrátil k dění ve třetím setu… naše urputné snažení dosáhlo vrcholu, když jsme vedli 18:13. Pak to s námi začalo jít z kopce, soupeř přiložil pod kotel a nám se přestalo dařit v útoku. Přes veškeré úsilí se nám tento třetí set nepodařilo zachránit a stal se tak setem posledním. Nutno dodat, že jsme ho prohráli jen těsně a to poměrem 23:25.
I když se nám nepodařilo vyhrát, hodnotíme všichni tento zápas velmi kladně, čemuž dosvědčuje i to, že jsme z šaten odcházeli s radostným úsměvem na tváři a pocitem dobře odvedené práce.

21.3.2013 jsem měla opět jedinečnou šanci zhlédnout zápas našich svinovských chlapců B. Ti nastoupili v sestavě i s všemocným liberem, takže preciznost příjmů byla zajištěna. Hrálo se proti Hrabůvce a ačkoliv jsme do zápasu nevstoupili zrovna šťastně, podařilo se nám stáhnout počáteční náskok soupeře a obrátit skóre prvního setu ve svůj prospěch. První set jsme tedy vyhráli 25:23, ale bohužel to byl také poslední set, ve kterém jsme se radovali z výhry. Následující tři sety byly více méně v režii hostujících a proto bylo za hodinu rozhodnuto - prohráli jsme 1:3. Snad jsme si smůlu vybrali na několik zápasů dopředu a ty další budou o něco úspěšnější. Svině! Za Fonze sepsala Ajena.

Letošní hrací systém zaznamenal změnu v organizaci soutěže. Již nebyla pořádána zimní část soutěže, která zahrnovala 3 turnaje v Polance (každé družstvo s každým) a jejíž výsledky se přičítaly k celkovému skóre. A tak se týmy shodly na tom, že si uspořádáme pouze "nesoutěžní turnaj", abychom se přece jen po Vánocích pohnuly a nevyšly z formy. Turnaj byl organizován a financován MĚVS - děkujeme.
Družstva byla rozlosována do 2 skupin, bohužel odstoupila Dolní Lhota z naší skupiny, takže jsme hrály pouze dva zápasy ve skupině a pak čekaly na finále. To jsem ale přeskočila půl dne :). První skupinový zápas jsme sehrály s Hrabůvkou a vyhrály jsme 2:0. Hra s nimi nebyla moc akční, tak akorát na náš pomalý rozjezd. Držely jsme si náskok celou dobu a na hřišti byla dobrá nálada. V obyčejně chladné hale bylo teplo, tak jsme se mohly lehce zapotit. Dařilo se nám nejvíce podání a taky pohyb v poli, což jsou pilíře úspěchu. Druhými soupeřkami bylo družstvo Sokol Poruba, které nám občas umí zavařit. Mají dobrou nahravačku, která je přesná a rychlá, škoda, že zbytek jejích spoluhráček se na takovou úroveň zatím nedostala. A zároveň štěstí pro nás! Jinak bychom se natrápily a možná i prohrály. V tomto zápase jsme se zapotily už dost a vůbec ne kvůli zmiňovanému teplu. V poli jsme musely být stále ve střehu, protože soupeřky byly nevyzpytatelné. K dobrým výkonům z předešlého zápasu jsme přidaly bloky a využívání slabin soupeřek, které samozřejmě neprozradím, kdyby si to náhodou někdo z nich četl :D (pro zainteresované je to vzadu uprostřed ;)). Sokolu Poruba chyběl jejich trenér, takže na ně nikdo nekřičel a holky se asi nevyhecovaly. Vyhrály jsme 2:1 a bylo jasné, že postupujeme do finále.
Už ráno v šatně jsme vtipkovaly s Hrabovou z druhé skupiny, že se potkáme za pár hodin na hřišti, a ouha, ony skončily druhé, těsně za Starou Bělou. Do finálového zápasu jsem šla zahřívat lavičku, kde jsem se občas chytala za hlavu. Nejde o to, že bychom hrály špatně, to ne, ale něco tam chybělo. Chtělo to asi více odhodlání a soustředění. Volejbal to byl pěkný, ale ve prospěch soupeřek, které vybíraly všechny možné a nemožné balóny. Aspoň jsme se probojovaly do tie-breaku. Skončily jsme tedy celkově na druhém místě (jako předešlý den v Kozlovicích). Za odměnu na nás doslova zůstal nový balón, nad kterým jsme lehce ohrnuly nos, protože těch máme dost. Hrabová (na 3. místě) však trpí nedostatkem balónů, které má vesměs poničené z antuky, a zase nechtěly přibrat ze sladkostí v dárkovém koši, tak proběhla výměna cen a spokojenost byla na všech stranách. Za oknem se mi chladí šampáňo, které beru na nejbližší trénink, ať má béčko motivaci se snažit :D.
Co dodat - hurá na jarní část soutěže a pokus o první místo (nebo minimálne obhájení druhého).

Rozhodčí Friedl nepřišel, a málem nepřišli ani hráči. Posbírali jsme se tak, tak na poslední chvíli. Ještě že přišla Janča a mohla vyskočit na empire. Aniž bych chtěl někoho urazit, tak zápas moc zábavný nebyl. A-čko hrálo na půl plynu a B-čko vlastními chybami nedalo příčinu k nějakému přiblížení se ve skóre. A tak prakticky jediným vzrušením byl Ivošův útok na Arnoštovy brýle a Janča s píšťalkou.
Po derby jsme nešli ani do hospody, jelikož nás v sobotu čeká náročný Mikulášský turnaj.

Vytvořili jsme osobní rekord v docházce na zápas počtem 10 plně připravených hráčů. Taky se nám z Brna vrátil Chorche a hned se zapojil do soupisky a do zápasu.
Zapomněli jsme na zápas v Polance a proti lídrovi soutěže jsme začali ve velkém stylu. Už nějak předem jsme počítali, že druhý set tradičně nebude to pravé ořechové a předpověď vyšla. Naštěstí to byla jen epizoda a od třetího setu už jsme znovu hráli pohledný volejbal, který nás bavil. Škoda že nám utekl začátek tiebreaku, paní Konvičková by patrně nestihla ani titulky Růžovky.
Krásný zápas, na který se dalo dívat. Výborně jsme zejména blokovali, odvážně útočili i když o trochu méně účinně než soupeř. Až ještě trochu zlepšíme přítah tak Bělou zařízneme.

Řekli jsme si, že máme slabší úvod, dobrou střední část a slušné koncovky setů. Ve skutečnosti začátky byly tragické, střed stál za prd a koncovky nic moc. Navíc Fuča spěchal na silvestra. Na náš výkon se nedalo dívat ani ze hřiště, a podle počtu diváků ani z tribuny. Upracovali jsme povinné vítězství a snad se podobné výkony nebudou opakovat. Snad to bylo jen únavou z pátečního večera.

Zápas byl jednoznačně v naší režii, soupeř byl naprosto neškodný. Pochválil bych všechny. Jarda zvládl náhru i se vbíháním ze zadní řady na jedničku.

Zápas se měl hrát venku v Hrabové - přes noc nasněžilo, tak jsme šly radši na pivo... Jen žertuju :) (i když v Hrabové mají lahodné černé pivečko :)). Přesunuly jsme zápas k nám do tělocvičny s dostatečným předstihem, takže jsme se postupně scházely u nás na Svinově. Celkem mě mrazí, když se podívám na výsledky setů. Z velkého očekávání nebylo nic, bublina nadšení splaskla po několika úvodních balónech. Nejmenovaná paní soupeřka (jméno neuvádím, ne protože nechci, ale protože fakt nevím, jak se jmenuje) nás drtila smečí i podáním, balóny padaly na naši stranu tak rychle, jak mravenečci nosili Jiříkovi perly z roztrhlého Zlatovlásčiného náhrdelníku (inspirace nedělní pohádkou :)). Vůbec nic nešlo a byla to jen naše chyba. Nepohly jsme se, jen jsme čučely jedna na druhou a neřekly ani BÉ. Fakt. Já to tak vnímala, že se nám to znechutilo všem a nedokázaly jsme se hecnout, ani povzbudit. Tak strašná atmosféra dlouho nebyla. Třetí set jsem šla radši zapisovat a hned se holky zvedly :). Zlepšilo se pole a konečně jsme mohly útočit i my. Soupeřky byly zřejmě uspané předešlou hrou a daly nám šanci vyhrát pár setů. Díky, protože jinak bych se styděla za náš tým, že jsme nebyly očekávanými soupeřkami, zklamaly bychom tak, jako Stará Bělá zklamala nás. Na konci jsme dostaly zprda, že to tak nemůžeme hrát, Hrabová už má své roky a na takové protahované zápasy není stavěná. Já jsem teda ráda, že jsme je potrápily! :) (když už výhra nepadla nám, bohužel).

Musím se přiznat, že mě hra soupeřek celkem zklamala. Těšila jsem se na pěkný volejbal, nervy, boj.. Volejbal byl pěkný v našem podání, avšak soupeřky se moc nechytaly. Samozřejmě jsme opět prospaly první set, to se stává novým trendem letošní sezóny. Všechno bylo zase divné, kdy se nikomu nechtělo a když se chtělo, tak se nedařilo. Nějak často si říkáme, že kašlem na první set a jdeme hrát od začátku v setu druhém. A zase nám to vyšlo, aspoň že tak. Stará Bělá nemohla vzít náš servis, tak hra byla občas trošku statická, no stihly jsme si povykládat a říct nové drby :). I takové zápasy se hodí čas od času. Pro příště to bude snad lepší - hrajeme s Hrabovou alias Vratimovem, tudíž boj o první místo v tabulce ;).

Další papírově slabší soupeř. A v prvních dvou setech to tak i bylo. Pak nás přišly povzbudit holky a to jsem se jim teda předvedli. Úvod třetího setu byl opravdu katastrofální a my jsme byli vygumovaní. Hráli jsme jako přípravka. Ještěže jsme se trochu vzpamatovali a koncovku ubojovali.
Pochválit bych chtěl Vojtu za nebojácný a účinný útok (taky měl důvod se vytáhnout když ta měl podporu) a nemocného Kopce, který vždy v koncovce na dva míče přišel, viděl, zvítězil.

UF UF UFF. Polanka nás v poslední době porážela a teď k tomu opět neměly daleko. Nechápeme, jak to dělají, ale opravdu strašně moc balónů jsou takové haluze, které se daří jen jejich týmu. Hra u nich je vždy taková chaotická, taková, že nám nejde pod nos. Stranou jde typický volejbal, najednou se tam plácáme a plácáme a nemůžem se doplácat k umístění balónu na soupeřovu palubovku. Dnes jsme byly opět vyjevené při prvním setu, v druhém setu jsme konečně měly trochu navrch, tak i ve třetím. Ve čtvrtém jsme to už neudržely, přestaly jsme se hýbat v poli. S prohrou smířená Polanka se toho chytla, znovu se nadechla a vybojovala si tie-break. Ten byl celou dobu vyrovnaný. Rozhodla Janča S. na podání v koncovce :). Jinak musím zkritizovat náš celkový výkon na podání - všechny jsme to po***, krom Marti a Lucky a Zuzky S. a Janči pak. Příště nás čeká Stará Bělá - nejspíš naše největší soupeřky v boji o druhé místo v tabulce (Hrabovou nepočítám, ty beru už automaticky, ale překvapení se může stát ;)). Takže už se těším na další zápis - doufám, že pozitivní!

Snad nejnudnější zápas, co jsme zažily za sezónu…myslím, že výsledek mluví za vše…

V prvním setu jsme lítali po hřišti zmatení a nebyli jsme schopni žádného útoku a ostatně ani obrany. O body které nám byly připsány, se postaraly pouze chyby soupeře a tak set skončil fiaskem 10 : 25. Během druhého setu už jsme se ale začali pomalu sžívat a naše hra už nebyla tak žalostná, takže jsme uhráli 18 bodů. Do třetího setu jsme šli vyhecovaní. Hrály se dlouhé výměny a vypadalo to pro nás nadějně. Klasicky jsme ovšem selhali v koncovce a set skončil v poměru 23 : 25. Pevně doufám, že v příštích utkáních však předvedeme hezkou hru a připíšeme i nějaký ten bod.

Komentář Fonz:
Klasika, když není příjem, tak není nahrávka a když není nahrávka, tak není smeč. A tím pádem i body. Stále se projevovala nesehranost týmu (včetně nás, co spolu hrajeme dva roky) a nějaká nechuť jít po balónech zadarmo. Tímto bych chtěl pochválit Arnošta, který svým během z koncové lajny pod síť při našem příjmu, málem přivodil infarkt nejen sobě, ale i některým z nás. :-) Tedy vyjma Mariana, který vypočítával statiku tělocvičny (prý ještě něco vydrží), zatímco balon padal vedle něj. :-) Ke konci jsme se začali zlepšovat (a soupeř na to začal srát), a tak skóre posledního setu už nebylo tak hrozivé, jako skóre setu prvního. Je co zlepšovat, ale to přijde…šetříme se na 6.12.2012. ;-)

Zápas začal pro náš celek velice nadějně. Dařilo se nám jak v poli tak v útoku, ke všemu nám to soupeř značně ulehčoval svou roztěkaností. Bohužel se nám nepovedlo toto tempo udržet a s koncovkou prvního setu přišel pokles výkonnosti, čehož soupeř okamžitě využil. V dalších setech se již soupeř vzpamatoval z počáteční nervozity, naopak náš tým, čím dál tím více ztrácel. Postupně se u nás projevila značná nesehranost nové sestavy, která vedla nakonec až k prohře. Nicméně musím dodat, že oproti předešlým zápasům byl vidět znatelný výkonnostní posun.

Rozhodčí pan Spáčil se nedostavil, zachránil nás Arnošt a zápas přišel pískat.

Přišel první zápas sezóny. Pro letošek jsem si neuložila takový vysoký cíl jako loni, kdy jsme chtěly být jedině první. Jiné umístění bylo trochu zklamání. Takže se tuto sezónu nemusím tolik stresovat z možných proher :). To se projevilo hned v prvním zápase. První set - prohra. Nechtěly jsme to tak však nechat, motivaci vyhrávat stále máme, bojovný duch Svinova v nás žije beze změny. V druhém setu jsme se konečně otřepaly z prázdninového režimu. Je to změna být v tělocvičně, po antukovém a beachovém létě jsme to však vděčně přivítaly. Protože být neustále jak čuně taky není zrovna moc fajn... Takže do tělocvičny jsme se těšily, nenechaly jsme se rozhodit prvním prohraným setem, zápas pro nás prostě začal od setu druhého. A tak jsme našly zpět formu a úspěšně útočily, bránily, až jsme dospěly k vítězství. Do příště doufám, že budeme začínat více sebevědomě a soustředěně, ať nám to neuteče pod rukama.