Zápas s Vratimovem byl ohrožen. Ministerstvo zdravotnictví vydalo kvůli riziku koronaviru mimořádné opatření - zákaz pořádání akcí nad 5000 osob. Vzhledem k naší široké fanouškovské základně jsme proto byly jako na trní. Naštěstí však dorazil pouze 1 divák a akce tak dostala zelenou.

S úlevou jsme rozehrály první set. Štěstí stálo na naší straně, a tak se nám dařilo především v přetahovaných na síti. Druhý set se nesl v podobném duchu, brzy jsme proto k našemu překvapení vedly 2:0. Poté se však začal projevovat dlouhý zimní zápasový půst. Soupeřky udělaly malou změnu v postavení, která nás dokonale rozhodila. Nevěděly jsme co se sebou, natož tak s balónem. Zápas jsme se proto rozhodly ošperkovat závěrečným tiebreakem. A že to byl nervydrásající závěr! Celou dobu se vedení přelévalo z jedné strany na druhou. Vratimov byl už dokonce při vedení 13:12 velmi blízko vítězství. Nakonec jsme je však udolaly a to především týmovým duchem. Nutno podotknout, že soupeřky po celou dobu předváděly fairplay, za což jim děkujeme! Na naší straně bylo zase znát, že jsme nepodcenily zimní přípravu a mimo jiné se omezily např. v pojídání vanilkových rohlíčků. Pouze Miruš to zřejmě ujelo a jeden rohlíček se jí usídlil v bříšku. Jupí, budeme mít dalšího fanouška :)! 

Popis za tým B: Lednový turnaj v době chřipkové epidemie měl za následek, že jsme před turnajem padaly jak hrušky, ale šest statečných se na nás na turnaj nakonec našlo. Mirka i Marťa Blokšová dorazily hrdinně obtěžkány miminky, za co jimž patří velký dík. A ještě větší dík patří Radkovi, který byl přinucen vyzkoušet si, jaké by bylo mít doma dvojčátka, a bude to nejspíš rozdýchávat ještě nějakej ten pátek. Kromě chřipkové epidemie nám moc nepřál ani los, který nás hodil hned první zápas do chřtánu Poruby. Ta nás rozmetala podobným způsobem jako v hlavní soutěži a přestože jsme další zápas proti Polance vyhrály, skupinu jsme zakončily jako třetí (můžeme se utěšovat tím, že Poruba proti nám zřejmě musela nasadit všechny síly, protože následující zápas s Polankou prohrála). V posledním zápase o umístění jsme porazily Univerzitu a turnaj zakončily na 7. místě.

Popis za tým A (Zuzka): 26. ledna se v Polance uskutečnil již tradiční zimní turnaj žen, kterého se účastní družstva hrající městský přebor žen. Do turnaje se přihlásilo celkem 8 družstev, které byly úplně „logicky“ rozděleny do tří skupin. Ve skupinách se hrálo na dva hrané do pětadvaceti. Družstva, která se umístila ve skupinách na prvním místě, si to pak mezi sebou rozdala o bednu, družstva na druhém místě ve skupině se poprala vmalém finále o umístění na 4. až 6. místě a družstva, která skončila poslední ve skupině si zahrála o 7. až 8. místo.

1. skupina – Baška, Svinov A a Ostravská univerzita
2. skupina – Svinov B, Polanka B, TJ Sokol Poruba
3. skupina – Fryčovice, Polanka A

Po dlouhém dotazování a shánění lidí jsme se nakonec sešly v7, v sestavě, která spolu niky nehrála a některé jsme se ani pořádně neznaly. Ale šly jsme si na pohodu zahrát a trochu se hýbnout. Na rozehrání jsme dostaly vedoucí družstvo tabulky, Bašku. Nebyla to zas tak špatná hra, jako z naší strany, ale na soupeřky jsme nestačily. A i když to chvílemi vypadalo nadějně, zápas jsme prohrály 2:0. Trochu se asi projevila naše nesehranost a vzájemná neznalost.
Už jsme si myslely, že nám Ostravská univerzita trochu pomůže, málem Bašku porazila, ale nakonec i přes velký bodový náskok v koncovce, svoje vedení holky z OU neuhájily a zápas prohrály. My s nima pak neměly skoro žádný problém a to hlavně díky našim dobrým servisům, proti kterým se soupeřky vůbec nechytaly. Takže jedna prohra ve skupině nás odsunula na druhé místo do bojů o konečné 4. až 6. místo. Společně s náma se zde utkaly Fryčovice a Polanka B.
Do bojů o  4. až 6. místo s námi nenastoupila už Lenka, která jela domů a také Marci, která se nám při rozcvičení zranila ☹ a rázem jsme byly v pěti. První zápas proti Fryčovicím nám vypomohla Marťa Jirásková ze Sokola Poruby a ve druhém zápase proti Polance B zase Irča. Oba zápasy jsme vyhrály a staly se vítězkami malého finále…takže těsně pod bednou :)))

Celý turnaj vyhrála Baška, druhá skončila Polanka A a na třetím místě se umístil TJ Sokol Poruba.

Odložený zápas s SOU byl zároveň premiérovým v nové hale a na centrkurtu. Začalo to dobře. Rozhodčí Štefek se přišel podívat na novou halu aby nám vzápětí řekl, že nemá čas a ať si to odpískáme sami. A tak se na empiru vystřídali David s Danem a vůbec nás nešetřili. Navíc neměl kdo zapisovat a tak jsme to dali příkazem hochovi ze sázkové kanceláře.  Davča dorazil až na poslední chvíli, jelikož si spletl začátek. A aby nebylo všem trablům konec, tak Vojta cestoval omylem do Výškovic a když se dopravil k nám, tak zvonil, bušil, volal, ale nikdo neotevřel. Tak po hodině odešel zmrzlý domů.
My ostatní jsme zvládli sehnat a připravit vše potřebné k premiérovému zápasu po zákoutích nové haly. A šlo se na to. Začali jsme dobře a první set byl bez nejmenších komplikací. Mysleli jsme , že vše půjde jako po másle. Vystřídali jsme rozhodčího a vykročili špatnou nohou do našeho oblíbeného druhého setu. A máslo žluklo. Na konci setu jsme ztrátu dohnali a už si mysleli, že přece jen set vyhrajeme, ale soupeř nás vyklepl. Opět jsme vystřídali rozhodčího…a další set v pohodě vyhráli. Opět jsme s obavou vystřídali rozhodčího… a naštěstí vyhráli, jelikož už se nám krátila doba pronájmu.
Asi to byl jeden z mála zápasů, kdy počet střídání rozhodčího předčil počet střídání hráčů. Myslím, že tato novinka by mohla být podnětná i pro některé jiné vrcholové sporty u nás.
Premiéra nám nakonec vyšla a halu jsme pokřtili vítězstvím. Chválím všechny hráče za výkon ve vítězných setech a všechny rozhodčí za zodpovědný a kvalitní výkon.

Skončit v deset večer „tajbrejkem“ za stavu 15:13 – co víc si člověk může od zápasu přát? (tak třeba vyhrát 3:0 a v osm být v hospodě…)
Sešli jsme se před jízdárnou půl hoďky před zápasem… a ani obraz ani zvuk. Jen pořádná kosa. Jízdárna zamčená a soupeř v hospodě. Jenom Davča byl úspěšnější. V Šenově v tělocvičně se svítilo a správce ho i pustil dovnitř. Akorát se tam hrál fotbal. A tak nasedl na koně a vydal se za námi. My už jsme se zatím rozhýbávali v teple v hale.
Co napsat k zápasu. Kdybychom nepokazili koncovku prvního setu ve které jsme vedli 22:18, asi bychom zápas vyhráli. Nicméně nás to nepoložilo a další dva sety jsme k mému překvapení vyhráli díky naší dobré hře. Čtvrtý set byl slabší a tiebreak to už byla loterie kdy jsme se tahali o každý míč. Fuča byl našponovaný jako struna a dirigoval všechny (spoluhráče, soupeře i rozhodčího). Adrenalin z něj stříkal, že jsme pomalu museli utírat palubovku. Bohužel v koncovce byl soupeř šťastnější.
Zápas to byl výborný, bojovný do poslední chvíle na vážkách. Všichni si sáhli až na dno a hráli výborně. Takže bych jenom vyzvedl Vojtu za skvělý útok a servis. Jedinou jeho slabinou byly „tajmy“. A ještě srdcaře Fuču za adrenalin.

Počet fanoušků s plínkama: 2 (Václav a Šimon)
Počet ochranných nápojů: 1 Magistr – příchuť vlašský ořech

Začátek zápasu proti Dolní Lhotě byl více než nervózní, neboť jsme neměly klíče od skříně, takže ani síť, ani balóny. A to by se hrálo dost blbě. Iren však provedla expresní donášku, a tak jsme se mohly pustit do boje. A že to byl boj velmi (psychicky i fyzicky) náročný! Dolní Lhota měla nepředvídatelný útok, neskutečné pole a jejich útočné prsty na naši zadní lajnu nám taky daly zabrat. Neúnavným tlakem našich holek na síti a především zavedením nového pokřiku („sklííípeeek“), jsme však urvaly vítězství 3:1. Tím se ukázalo, že máme moc rády alkohol, a díky hezké podzimní části sezóny si ho za odměnu dopřejeme v nějaké moravské jizbičce! A co bude dál? Udrží si Marťa kapitánskou pásku i do jarní části sezóny? Neotěhotní nám někdo? Zůstanou nám věrni naši ukrajinští sázkaři? Dozvíme se v březnu :)!

Soupeřky byly lepší. O hodně. Nedaly nám šanci se dostat k naší hře.

Podpořit a zapsat nám přišla Martinka Wybraniecová. První set jsme vyhrály s přehledem. Hrálo se nám dobře a dařilo se. Druhý a třetí set nás soupeřky potrápily. Nedařilo se nám vybrat podání a náš útok byl směrován do postavení soupeřek. Holky se taky dost rozehrály a my jsme se až moc přizpůsobily jejich hře, ve které se nám prostě nedařilo. Ve čtvrtém setu jsme se sice trochu zvetily a vyhrály, ale v konečném tiebreaku to šlo s námi bohužel zase rychle z kopce.
Nemůžu, ale nikomu vytýkat konkrétní chyby. Všechny jsme se snažily a myslím, že jsme si i přes tu prohru dobře zahrály.

Bratr Karel se bohužel opět nemohl zúčastnit zápasu, na druhou stranu to znamená, že se s Vámi mohu i tentokrát podělit o dojmy z tohoto výživného utkání.
Ačkoliv jeden nejmenovaný hráč, který také neměl tu možnost dostavit se, moc nevěřil v pozitivní výsledek zápasu, první půle utkání byla v naší režii. Zejména to bylo zapříčiněno impozantními bloky, které soupeři nedovolily zahrát míč na naši stranu hřiště (vyjma balonů, které letěly do autu). Soupeř byl tak v šoku, že nás zkoušel rozhodit alespoň slovně, naštěstí jsme velice zkušení hráči a vůči takovýmto praktikám jsme zcela imunní.
Bohužel po dvou vyhranných setech se karta obrátila a šlo to s námi z kopce. Zejména to bylo zapříčiněno skvělým soupeřovým podáním, které pokud nevedlo k přímému bodu, tak zkomplikovalo náš příjem. A bez příjmu nejsou koláče. Ačkoliv byly bloky stále na vysoké úrovni, bylo na soupeři poznat, že díky bodům získaným na podání nabývá na sebevědomí, a to se začalo projevovat i v útoku.
Ačkoliv předchozí odstavec působí depresivně, fanoušci, nezoufejte. Utkání jsme si užili, výměny byly oku lahodící, což potvrdil i Davča slovy v tomto duchu: Střídat nechci, moc pěkně se na to kouká. Děkuji Vám, že jste si příspěvek dočetli celý a již se těším na příští zápis od bratra Karla. Sportu zdar! 

Ačkoliv se ve čtvrtek nedostavil žádný kvalifikovaný nahrávač, Fuča se ujal své nové role zodpovědně a s každou další nahrávkou nabíral na přesnosti (hlavně s Bobem tvořili až moc podezřelou symbiózu). Jelikož soupeř nekladl žádný velký odpor, byl průběh zápasu velmi poklidný, a to zejména díky Kubovi, který byl jasným tahounem. Bohužel musel jít večer za kulturou a s žoviálním prohlášením „už mě to nebaví“ se odebral sám do sprch. To tým trošku rozhodilo a lze to vyčíst i z výsledku třetího setu, který jsme v dramatické koncovce nejtěsnějším možným výsledkem prohráli. Naštěstí jsme tu měli Arnošta, který nám (ne)slušně řekl, co si o naší hře myslí a dal nám pár užitečných rad, které jsme si vzali k srdci a s jasným (ne)přehledem jsme čtvrtý set vyhráli.
PS: Děkuji Arnoštovi za „možnost“ zkusit si napsat zápis z utkání a doufám, že příště již bude přítomen bratr Karel, který tomu dá opět řád a určitou úroveň (pokud jsem uvedl čtenáře do rozpaků a sám sebe se ptá, zda má dát bratr řád hře či zápasu, tak jsem docílil přesně toho, čeho jsem chtěl). 

Do Frýdku jsme přijížděly dobře naladěné, díky vítězné sérii a čekaly jsme náročný zápas. Což se potvrdilo. Ale k našemu údivu nás nevykleply, tak jako minule. Kromě druhého setu, kdy jsme se nebyly schopné dostat z příjmu, to bylo fakt vyrovnané a hezké utkání. Karolína si hned na začátku třetího setu vyvrtla kotník, ale Verča se nenechala touto nečekanou událostí rozhodit a naskočila z lavičky, jako by nic. Prostě dobrý zápas. Dobrý konec.

V každém setu jsme si vždy lehce vytvořily poměrně velký náskok, který se, po pár našich chybách v poli či útoku, zmenšil, ztratil nebo byl dokonce překonán a my se pak musely hodně snažit dostat se zase do vedení (vznikly z toho tedy velmi těsné výsledky setů). Na(ne)štěstí nám několikrát "pomohl" rozhodčí, který pískal události, které se nestaly a ty chyby, které byly zřetelné většinou nezapískal. Dokonce se to dostalo do bodu, kdy jsme soupeřkám, po jednom z velmi špatných rozhodnutí, sportovně vrátily míč. Musím ale uznat, že holky z Horní Lhoty hrály velmi dobře. Jediné, co bych jim vytkla bylo, že vždy, když zakřičely "zadarmo", tak zrovna někdo od nás zaútočil tak, že z toho byl přímý bod. :)
My jako tým také hrály skvěle (jak taky jinak, že), ale měli jsme jisté "výpadky" ve stejnou dobu, ve všech herních činnostech.
Byl to tedy celkem vypjatý zápas, ale nakonec jsme si zahrály parádní volejbal a zápas si užily. 

Přivítali jsme mezi sebou nového člena na soupisce – Davida Klůže. Přišel zřejmě za slušného oddílu, jelikož donesl láhev na uvítanou. Další láhev se dobelhala s Arnoštem a jeho narozeninama. A aby toho nebylo málo tak se na nás přišel podívat Martin Halama, donesl nám svatební koláče a pozval nás na obřad který se koná 19.10.2019 v Komorní Lhotce. Tak to byla aktiva. A teď pasiva. Opustil nás Vilda. Ne na věky, ale odskočil si do nemocnice, aby zrepasoval své tělo. Tak hlavně ať to felčaři udělají dobře.
No a pak už se hrálo. V prvním setu nám tam zbytečně spadlo několik zálivek, ale jinak myslím dobrá hra. Ta se ještě zlepšila v setu druhém, který jsme vyhráli. Vojta s Danem na smeči spolehlivě pokládali balóny do hřiště. Pak Martin vytáhl již zmíněné svatební koláče a my jsme asi začali myslet více na žrádlo než na hru. Byla to katastrofa. Nebyli jsme schopni pořádně uhrát bod. Hru trochu pozvedl David, který jako nováček poprvé vystřídal, ale dohnat rozjetého soupeře se nám už nepodařilo. Do čtvrtého setu nastupovali starší dorostenci v našem týmu už dosti unaveni. Přesto jsme se ale ztopořili a vrátili se ke hře z prvních setů. Vojta smečoval ještě lépe než před tím a dopracovali jsme se až k setbolu. Pak Dan po oblíbené vysoké náhře vyskočil, praštil do balónu a míč těsně asi o 25metrů minul lajnu. Ještě chvilku jsme se přetahovali, ale set a tím pádem i zápas jsme prohráli.
Soupeř hrál výborně a včera byl lepší. Mladí hoši odvážně útočili a vycházelo jim to. I my jsme si dobře zahráli (i když ne všichni-bylo nás dost a na některé posty je přetlak). Dojedli jsme koláče a cukroví a šupyty (někteří ztěžka) domů. Až skončí období zápasů a budou nějaké tréninky, měli bychom se zaměřit na výchovu nějakých blokařů a případně nahrávačů.

Pochválil bych zejména Martina za svatební koláče. Přejeme mu, ať mu všechno klapne a ať máme brzy  dalšího mladého volejbalistu.

V podstatě měl zápas jednoznačný průběh. Šlo nám vše, ale nejvíc jsme drtily soupeřky servisem. Většinou máme s OU dobrý rozjezd, ale jak se soupeřky chytnou a hlavně mají skvělé pole, ale tentokrát jsme to nedopustily. A v poli jsme byly jednoznačně lepší, hlavně Adélka na pokraji sebezničení,jako vždy. Ale skvělé byly rybičky Jany Opic s přitisknutou dlani na palubovce. Které jsem pak už viděla jen na mistrovství evropy mužů…

Začínali jsme celkem pozdě v tělocvičně za hospodou a trochu v šeru, jelikož volejbalisti neměli na rozdíl od badmintonistů klíče od přídavných světel. Přijeli jsme trochu v nejistotě, jelikož jsme nevěděli, co od nováčka soutěže očekávat. Domácí měli početný tábor fanoušků, kteří hlasitě povzbuzovali a mávali transparenty. Trochu jsme si zvykali na neznámou halu , ale v koncovce prvního setu už jsme měli jasně navrch. Pak jsme trochu slevili ze své hry, i nějaká ta vlna přišla, ale přesto jsme s přehledem zvítězili.
Pochválil bych Dana, který se u nás zabydlel a za jeho nebojácnou útočnou hru. A pak fanoušky soupeře, kteří celou dobu a za jakéhokoliv stavu hlasitě povzbuzovali. Byla to moc dobrá atmosféra. Myslím, že až se kluci z Bohumína sehrají a vyhrají, tak budou rovnocenným soupeřem a dobrým přírůstkem do naší stárnoucí soutěže.
Po zápase jsme se přesunuli do sprch. Ty byly velice zvláštní a odstupňované podle velikosti. Chtěl jsem tuhle zvláštnost vyfotit, ale to už nás Arnoš vyhnal na schůzi a tak jsem to nestihl. Pak jsme nasedli do oddílových autobusů a jeli do Ostravy.
Taky bych si přál, abychom měli takové fanoušky jako má Bohumím.

Po jednom tréninku a více jak dvou měsících jsme se sešly k prvnímu zápasu, hrálo se u nás s Vratimovem. Léto bylo dlouhé, takže se nás sešlo neuvěřitelných 8! Včetně nové posily Helči Strouhalové a Mirky, kterou podporoval z lavičky manžel a 4 měsíční Vašík. Těžko říct, jestli Vratimov byl nažhaven méně než my, každopádně první set byl z naší strany docela jednoznačný. Ve druhém jsme v samém závěru ztratily vedení a těsně prohrály, ve třetím to bylo ještě lehce nervózní, ale ustály jsme to a čtvrtý byl opět jednoznačný. První zápas =  první výhra za 3 body, pěkná hra, dobrá atmosféra a hned 4 fanoušci! Magdalénka Ježková nám obracela čísla, Roman držel palce a fotil a Lukáš s Vaškem se na nás culili :-D.

Jako každý rok koncem prázdnin vyrážíme na víkendové loučení s létem na Morávku.

Ti lepší přijíždějí v pátek, aby si mohli popovídat a nabrat dostatek sil a homeopatik ve formě rumu a myslivce, aby byli v sobotuschopni odehrát celý turnaj. V sobotu po procitnutí se seznamujeme se systémem hry a homeopatiky opět dodáváme tělu energii, aby se nastartovalo na hru. Turnaje se zúčastnilo 7 družsteva tak se rozhodlo, že budeme hrát každý s každým na dva hrané sety na dvou kurtech. Letos jsme byli nuceni změnit název družstva, neboť Sokoli byli v přesile a tak po dlouhým debatách jsme došli ke kompromisu a vymysleli název Dravci. Jelikož jsme měli 4 holky, tak jsme Kaču zapůjčili Rumotouru.  Počasí nám přálo, homeopatik bylo taky dostatek a tak jsme se úspěšně probojovali až na bednu. Měli jsme stejně bodů jako Hypnotour, ale lepší skóre a tak 2 místo bylo naše. Někteří jedinci pod tíhou únavy a předávkování se homeopatiky postupně odpadávali, jiní venku hulákali do mikrofonu písně pouštěné z mobilu až do půlnoci. Neděle už byla ve znamení střízlivění a odjezdu domů.

Opět po delší době jsme se s Dapsáky rozjeli na turnaj do Morávky. Letos se na nás počasí usmálo a v podhorské vesničce krásně po celý den svítilo slunce. Z původně přihlášených 12 družstev nakonec dojelo jen 6. Měly se hrát 2 skupiny, ti silnější a ti slabší. Vzhledem k tomu, že se sjelo tak málo družstev, hrálo se systéme každý s každým. Po úporných bojích jsme získali krásné 5-té místo.