O víkendu 21.6 -23.6. se uskutečnila „brigáda“ na chatě u Jardy v Krásné v Beskydech. Náš pobyt v krásném a klidném prostředí jsme zahájili již v pátek a to v menším počtu – jen já s Kubou, Radan s rodinou a samozřejmě Jarda. Večer jsme opékali, popíjeli, bavili se a také koupali. Ráno nás probudilo sluníčko, které nás nenechalo již spát, takže pro některé z nás to byla příležitost vykoupat se v bazénu a huráá na Lysou. V sobotu dojeli Bobíci s dětma a přivezli s sebou i Janičku Kubovskou. Odpoledne chlapi nebo teda jejich nožky dostaly luxusní bahenní zábal, když Jardovi pomáhali s vykopáním a zasypáním strouhy. Nechyběli také panáčci, aby šla práce lépe od ruky teda od nohou :). Večer se opět opékalo, grilovalo, pilo a tak…..Děkujeme Jardovi za poskytnutí azylu a příjemně strávený víkend v pěkném prostředí v přírodě.

Jelikož jsme z důvodu zavřené tělocvičny nemohly odehrát utkání v určeném termínu u nás, dohodly jsme se na přeložení do Hrabové na venkovní kurt. Bylo hezky, kolem se to sice trochu černalo, ale nakonec nespadla ani kapka. Sjelo se nás 6. Já a Renča na kole, zbytek autem, Verča vytáhla dokonce celou rodinu a Marťa dcerku, která pak v posledním setu zdatně sekundovala rozhodčímu J. První šel z naší strany docela ušel, takže jsme šly se vztyčenou hlavou do druhého, tam na nás ale dopadla morová rána – náš příjem. Hned ze startu jsme chytly manko asi 7 bodů, což nás psychicky položilo. Třetí set se nám podařilo vyhrát! Hrabová totiž různě čarovala se sestavou a jedna kombinace byla asi slabší nebo co…. My se taky snažily to nějak protočit, ale v šesti moc možností není. Čtvrtý set byl téměř jako přes kopírák ten druhý. Takže zase nic. Ale pivo po zápase chutnalo velmi! :)

Poslední zápas této sezóny. Zápas o první místo. Mooc jsme se těšily, neboť zápasy s Polankou patří v poslední době k velmi dobrým zápasům. Abychom měly aspoň nějakou šanci skončit v soutěži první musely jsme vyhrát 3:0 s co nejlepšími výsledky. Kačka nám k tomu přinesla na posílení becherovku a moc dobrý slaný štrůdlík, který nám po zápase bodl.
První set nám však nevyšel, holky nás docela drtily svým servisem a než jsme se vzpamatovaly, tak jsme měly pěkně naloženo a nepodařilo se nám velký bodový odskok již dohnat. Druhý a třetí set byl pak zcela v naší režii a zase to vypadalo nadějně. Čtvrtý set nám nevyšel a šly jsme do tie-breaku. Až do poslední chvíle nebylo rozhodnuto. Naštěstí štěstíčko stálo v koncovce na naší straně a tie-break jsme zcela vyplivnuté vyhrály. A my měly ještě aspoň teoretickou naději na první místo, pokud by se Polance nepovedl zápas proti Bašce. Po zápase jsme si šly na chvíli sednout do Vlka.
Polanka nakonec Bašku s přehledem porazila a my jsme skončily na krásném druhém místě v tomto roce. Děkuji všem holkám a uvidíme, co příští rok.

Původně jsme na zápas s Horní Lhotou dorazily v 6, nakolik Pája hledala halu v Horní Lhotě (pro nezainteresované, pro zmatení soupeře se zápas koná v Plesné). Nakonec však začátek zápasu stihla a mohla posílit náš tým. Začátek prvního setu a vlastně i dvou následujících nevypadal pro nás moc slibně. Soupeři jsme daly pohodlný náskok několika bodů a chvíli nám trvalo než jsme se dostaly do tempa. V polovině setu jsme se již zahřáli na provozní teplotu a první set jako i následující dva jsme si dokázaly vybojovat. Hrálo se ve velice příjemné atmosféře (teď mluvím o našem týmu, soupeř samozřejmě po opakovaných ztrátách setu i přes velký náskok o dobrou náladu postupně přicházel). Celkově to byl kvalitní zápas, který jsme si myslím všechny zúčastněné náležitě užily, prostě radost z volejbalu.

Bělá přijela na rozdíl od nás v nabušené sestavě. My jsme se sešli na poslední chvíli. Fuča musel kvůli nehodě objíždět město a i Martinové přišli kvůli sportovnímu dni až 5 minut před začátkem, i když rozcvičení. A i když Džjura podpořil svůj svátek Republikou, nezačali jsme dobře. Špatně jsme přijímali a měli jsme i nebývalé množství pokažených servisů. Taky nahrávka stála za prd a tak než jsme se rozkoukali, bylo po setu. Druhý už byl výjimečně o něčem jiném zlepšili jsme všechno. Škoda že jsme neproměnili ani jeden ze dvou setbolů. Tento neúspěch se přenesl i do třetího setu, který jsme odevzdali soupeři téměř bez boje. Vůbec se nám nedařilo zachytit jejich útoky středem a celkově jsme měli hlavy dole..
Po zápase jsme už se vztyčenou hlavou popřáli Martinovi k životnímu jubileu a předali mu narozeninový dres. Tak ať se mu daří v dresu i bez něj. A pak už šli oba Martinové dopisovat diplomku, jelikož v úterý je termín! 

Po prvním suverénně vyhraném setu jsme si myslely, že jdeme za chvilku domů, nicméně Dolní Lhota svými akrobatickými výkony dokázala vracet všechny možné i nemožné balony a nakonec bylo ze zápasu pětisetové drama. Pravda je, že chvílemi mělo představení do volejbalu dost daleko, a to bohužel na obou stranách. Výkon rozhodčího zase dával vzpomenout na památnou větu Johna McEnroa „Kup si brejle, ty slepej!“, ale protože byly nedostatky na obou stranách, můžeme mu odpustit (a navíc musel odolávat občasnému jekotu 12 hráček na hřišti, což je výkon hodný hrdiny). Naštěstí jsme se probraly a v posledních dvou setech utkání obrátily ve svůj prospěch.

Před elektroučilištěm jsme byli včas, abychom mohli přes zadní vrátka hledat tělocvičnu. Ale připraveni jsme byli v sedmi lidech a na poslední chvíli dorazil i Fuča, kterému měnili okna. Jinak bychom neměli ani jednoho blokaře, jelikož Bob blok vzpurně odmítal a vymlouval se na nějaké operace místo aby blokoval a u toho srůstal. Na to že soupeř je třetí od konce s nějakými 10 bodíky tak kladl houževnatý odpor a odvážně útočil. My jsme začali spíše opatrně a našemu statistikovi přibývaly v notýsku čárečky za pokažené útoky a servisy. Zejména nad Vojtou se povážlivě houpala nominace na další průběh zápasu. Nicméně se vzpamatoval a v notýsku přibyly i nějaké plusy. A když už se soupeř nadechoval k obratu, tak přišel na servis Martin H. a rázně soupeře posadil na zem. I díky jeho nechytatelným esům jsme nepřipustili žádné větší drama. Vilda si sice přišel užít pětisetovou podívanou, ale zatnuli jsme mu tipec také díky tomu, že jsme nedodrželi tradici příšerných druhých setů. Na závěr vyrovnané koncovky setu třetího při dlouhé výměně to už přestalo bavit Fuču a razantním útokem středem zápas ukončil.
Chválím Martina za skvělý servis. Jako odměnu dostal teplou sprchu. A pak už jsme se všichni začali těšit na trénink, který nás čekal na druhý den.

Asi 20 minut před začátkem zápasu volal rozhodčí, že prostě nepřijde, že zítra píská ještě chlapi a že to prostě nedá. Arnošt také nemohl tak narychlo, tak musela nastoupit Monča, která původně přišla zápas zapsat. Sice se tomu bránila, ale nikdo jiný nebyl. Zápisu se ujal Roman od Irči. A nechyběl ani starý známý tipař, který se strašně divil, že odehrajeme zápas bez rozhodčího, když se jedná o oficiální soutěž.
Na zápasy s B nemáme moc dobré vzpomínky (co se týká výsledku teda), neboť nám to holky již kolikrát natřely. Na hřiště jsme nastoupily v pohodě a celá naše hra byla ve velmi uvolněné a veselé atmosféře. Sem tam nás sice potrápila Irča se svým servisem, ale dokázaly jsem vždy otočit. Po druhém vítězném setu jsme čekaly nějakou krizku, jak je u nás zvykem, ale holky z B byly nějaké rozložené a nekladly vůbec odpor, tak jsme tentokrát zápas vyhrály.

V počtu sedmi hráček a jednoho fanouška jsme nastoupily proti přesile osmi hráček, dvou zapisovatelů a dvou dětí, které soupeři značně snížily věkový průměr (u přítomných ukrajinských sázkařů nešlo určit preference, ale věk snižovali taky). V prvních dvou setech jsme s Polankou docela držely krok, ve druhém dokonce dlouho vedly, ale ani střídání trenérek, kterými se myslí naše sedmá hráčka, nás nezachránilo od debaklu 0-3. Polanka nás drtila dělovým podáním a chytrou hrou do všech možných koutů hřiště.

Už jsem si myslel, že zápas budeme překládat jelikož jsme se horko těžko dávali do kupy, ale na poslední chvíli se nás šest přihlásilo. Přiznám se že cestou do Šenova jsem to neviděl moc růžově. Navíc deset minut před začátkem jsme díky informačnímu šumu byli  v tělocvičně jen dvě „svině“. A první set tomu skutečně nasvědčoval. Než jsme se rozkoukali, tak bylo po něm. Naštěstí jsme se jen rozehrávali. Kuba se rozstřílel a pokládal míče z každé pozice a záhy se k němu přidali i smečaři. Dokonce i Vilda pokládal na druhou přes. Nakonec jsme zvládli i koncovky třetího a čtvrtého setu a zápas za tři body vyhráli.
Chtěl bych pochválit všechny spoluhráče, že v pátek v pozdních večerních hodinách ze sebe vydolovali to nejlepší a podali nebojácný výkon. Jen tak dále.

Hodně vyrovnaný zápas, až na několika-bodový výpadek na naší straně ve třetím setu, to byl boj. Hezká hra, dobrá atmosféra.

Holky podaly soustředěný výkon, celkově se všem dařilo, když bylo třeba pomohly si servisem i v poli. Hezká a taková klidná hra na naší straně, soupeř neměl moc šancí.

Po vánoční pauze jsme se sešly akorát v šesti na zápas s Baškou. Do zápasu jsme vstoupily s dobrou náladou a vědomím, že si dobře zahrajeme. Hra byla skvělá, dařilo se všem. Perfektní pole a příjem nás dnes podržel. Sice jsme ve třetím setu trochu polevily v ostražitosti, ale konečné skóre 3:1 je pro nás zasloužené vítězství.

Na počtvrté jsme se sešli k dohrávce zápasu a světe div se, hoši z SOU zápas nepřeložili! Před zápasem ještě proběhla s rozhodčím inventarizace skříňky a mohlo se začít. Teda kdyby svítilo světlo. Než jsme však stačili vyslat Arnošta do Tesca pro čelovky, tak svítidla naskočila.
První set se odvíjel v duchu toho, že jsme zvyklí hrát tři na tři. Buď u míče byli všichni, nebo nikdo. Tři čtvrtiny setu jsme tahali za kratší konec a byli zakřiknutí. Až v koncovce jsme se trochu ztopořili. Pak už šlo vše celkem v pohodě. Jediného nebezpečného hráče soupeře jsme nakonec ubránili a vyhráli. Zbyla i trocha času na jeden tréninkový setík, když už jsme se sešli v hojném počtu.
Pochvala všem za docházku! Kéž by to vydrželo.

Nejen podle skóre to byl docela vyrovnaný zápas, i když jsme klasicky měly pár chvilek, kdy nám to úplně nešlo a nebyly to schopné otočit. Áčko bylo zase o fous šikovnější, ale hra to byla pěkná.

Zatímco Karel na vánočním večírku držel pohotovost u nealka (sešli jsme se  4 zdraví + 2 napůlchromajzli), my začali s nejslabším soupeřem  devíti špatnými  přítahy. Až za stavu 1:10 se vše poooomalu zlepšovalo a až na občasné vlny ve výkonech jsme výhrou potěšili nejen sázkaře, ale i  z naší hry skoroinfarktového Arnošta.

Ač v domácí tělocvičně, byli jsme hosté. A jelikož jsme měli přístup do skříňky, našla se tam i nějaká ta slza na vzpružení. Zpočátku jsme byli celí nesví, že nemusíme natahovat sako. Ale i to nám zvedlo náladu. S úvodním hvizdem rozhodčího nás bylo šest na šest a tak to nevypadalo na nějaké velké šachy se střídáním a liberem. Pak ale dorazil Fuča, a hned jsme měli o člověka navrch.
Od začátku jsme měli navrch a soupeře přehrávali, což bylo překvapení vzhledem k postavení v tabulce (2. a 6. místo). Tím jsme zároveň uváděli v šílenství sázkaře, kteří si vsadili na domácího favorita. Hrál se myslím pohledný volejbal, dařilo se nám a první dva sety jsme celkem s přehledem vyhráli. Třetí už byl vyrovnaný a jako na houpačce jsme se střídali ve vedení. Soupeř si bral oddech za našeho vedení 17:18, a hned stav překlopil až na 24:21. Snad ani nebudu zmiňovat, že po tajmu nedal Džjura servis. Takovou kritiku si nezaslouží. No a za zmíněného setbolu se míč dotkl anténky a rozhodčí nedokázal určit zda od smečaře nebo od blokaře. Všichni jsme měli svojí pravdu a tak dal k nelibosti soupeřů „nový míč“. Servisující oslavenec Bob měl ale nervy pevné a s nalomeným soupeřem jsme dovedli set k obratu.
Chválím všechny za výborný výkon. Skvělý byl především Džjura při blokování i v útoku a Martin H. při smečování z každé pozice. No a Bob. Jakoby tušil co se bude konat po zápase, tak prodal své letité zkušenosti při servisu. No a moje maličkost byla stoprocentní na smeči. Snad příště dostanu třeba i dvě nahrávky :o)
Po zápase jsme teda předali narozeninový dres Bobovi. Přejeme mu mnoho sportovních i osobních úspěchů a nepřejeme mu všechny ty zdravotní nepříjemnosti související s příchodem stáří.

První set jsme se trápily s příjmem, soupeřkám se dařilo dlouhé, točité podání, na které jsme si museli chvíli zvykat. Špatný příjem nám bohužel sebral jeden set. Pavča se vrátila po delší pauze do hry, na příjmu se musela schovat za šikovnější hráčky, neboť její výkon neladil oku ani fanouškům. V druhém setu jsme nabraly dech a se zkušenostmi z předchozího setu jsme začaly hrát svou hru, kterou jsme soupeřkám ukázaly, že ženy ze Svinova nejsou žádná "béčka". Fanoušci bohužel po velkém zklamání nevydrželi a opustili sportovní halu.  Nicméně, stav se nám podařil celkem slušně otočit přesto, že Evča bojovala s trávením chlebíčků, které si vysloužila v práci (za nepřetržitou dřinu- pozn. autora). Její jistá ruka ale nezklamala a drtila soupeře jistými, pevnými údery do "nepokrytých" míst. Marťa s Jančou K. byly ve skvělé kondici a nahrávky sklízely velký úspěch. Helča nezklamala na bloku ani jednou, vlastně si nevzpomínám, že by nějaký balón "prošel". Závěr neskončil v náš prospěch, ale shodly jsme se, že jsme si zahrály dobrý volejbal a soupeř sklidil naše uznání za výborné "pole" a krásné dlouhé smeče po "lajně", které velkým dílem pomohly k jeho výhře. Janča S. nás v šatně závěrem pobavila humornými historkami ze svého soukromí, takže jsme odcháze ly poražené, ale vysmáté jako "leča". 

Byl to docela rychlý zápas. Fryčovice neměly svůj den, úplně vyhořely na příjmu a celkově byly bez šťávy. Naštěstí pro nás, protože jsme taky úplně nevynikaly ve všech herních činnostech. Ale co, zvládly jsme to, nezpanikařily, i kdy jsme ve druhém setu hned ze začátku nabraly manko 6 bodů. Druhá výhra za 3 body, to se počítá.

Do zápasu jsme se pustily s plnou chutí a energií zvítězit. První dva sety nám to šlo podle plánu, ale u třetího setu jsme doufaly, že už vyhrajeme a půjdeme domů. Bohužel se nám ten set vůbec nepodařil a tak jsme musely sehrát ještě čtvrtý set. Ve čtvrtém setu jsme konečně na soupeřky vletěly a vyhrály. Nakonec jsme vyhrály 3:1 a neztratily jsme ani bod. Dobře jsme si zahrály a na příští zápas se už těšíme.

S OSU jsme čekaly těžký zápas.. k našemu překvapení jsme první set vyhrály velmi snadno a to nás nejspíše ukolébalo.. Když už na začátku druhého setu prohráváte 8:0, těžko se to dohání. Málem se nám to povedlo i zvrátit a najednou se  z vedení 0:1 je  ztráta 2:1 na sety pro domácí.
Čtvrtý set se nám však povedlo dorovnat, ale pořádně rozjetou OSU už se nám zastavit nepodařilo a prohrály jsme v tie-breaku. Snad se příště bude snažit více a měly bychom se naučit nejen nedělat chyby, ale hlavně nepouštět soupeře do hry.

Minulý zápas proti Polance: Ctrl+C … tento zápas: Ctrl+V.  A teď mě klidně nařkněte z plagiátorství a odvolejte z dobře placené funkce spolukronikáře!
Abyste neřekli. První set jsme vedli 24:21 a prohráli. Druhý stál z naší strany za prd. Třetí jsme v pohodě vedli a jeden podávající  (tentokrát Jarda) nás dorazil.
A navíc mám trauma ze sprchy. To, že je chytřejší než já počítač, mobil, pračka a mixér, na to už jsem si zvykl ale že už je chytřejší už i vodovodní kohoutek tak to mě dorazilo.
A aby ten zápis nebyl úplně o ničem, tak aspoň na závěr hádanka pro dámy (a některé „pány“):
„Čí zadek je na fotce?“ Vaše tipy prosím v aktualitách na Týmuj.

V prvním jsme do toho vlítly celkem dobře. Soupeřky se spíše bránily, dělal jim docela problém příjem, což jak všichni víme je základ všeho :-) Druhý set to bylo od soupeřek ještě slabší, neshodly se vůbec na ničem...nebo to bylo naopak a my jsme hrály tak skvěle? :) Třetí set začal podobně jako druhý, soupeřky hodně ztrácely, ale potom se zvetily a začaly dotahovat, takže to vypadalo jako volejbal :) Lea tedy oslavila své narozeniny vítězstvím :) 

Na zápas nás přišlo nevídaných 12 lidí. Kdybychom tak chodili i na tréninky, v pohodě bychom si zahráli  šest na šest a nikdo by nemusel sedět na lavičce.
Myslím, že to byl pohledný vyrovnaný zápas, který neměl nouzi o pěkné výměny. Předpokladem dobrého výkonu byla Republica. Teda rum, který Vilda přinesl abychom si smlsli a byli v pohodě. Naší hlavní údernou silou byli smečaři Martin s Kubou, kteří spolehlivě skládali míče a byli podporováni dobrou hrou v poli ostatních hráčů. Ale i soupeř dobře útočil a hlavně dobře podával, čímž znejistěl náš už tak dost nejistý příjem. 
Kromě výhry je pozitivní hlavně návrat Boba na hřiště. Snad už bude v pořádku a pro další zápasy v plné formě.

Jako každý zápas s Dolní Lhotou je o tom zda, přijmeme jejich hru nebo ne. Ale je pravda, že i když jsou holky v průměru o 15 cm menší a o 10 let starší, jejich útočné bagry na zadní lajnu nás občas dostaly. Ale jinak jsme tentokrát obstály a snažily se hrát hezký volejbal. A tak zaslouženě vyhrály.

Poprvé jsme se v září sešli! Na předcházejících 7 tréninků nebyli nikdy více než 4 lidi a na zápas najednou 10! Nu což, hlavně že nás bylo dost. Na to že jsme se viděli po dlouhé době poprvé to byl celkem pěkný zápas. Hlavně první tři sety. Troufám si říci, že kdybychom byli trochu sehranější a vyhranější, vyhráli bychom 3:0. Ale soupeř hrál dobře a v poli vybral skoro všechno. Ale i my jsme měli výborné pole a některé výměny stály opravdu za to. Po třech setech se soupeř ještě více rozehrál a nám trochu odešel přítah (který jsme kupodivu měli ze začátku celkem solidní). No ale první bodík je doma a to se počítá.
A ještě jeden postřeh. Soupeř nám několikrát v nouzi přehrál míč „zadarmo“. My ho máme v pohodě na rukách a vždycky vyrobíme tak prasácký přítah, že Vilda nahrává až odněkud z prčic a vlastně místo bodu odevzdáme míč zpět soupeři. To byla taky jedna z příčin prohry. 
Nicméně ve sprše jsme to probrali, a hlavního viníka prohry jsme našli. Je to Bob! Na to, že to je jeden z našich klíčových blokařů tak nezablokoval ani jeden útok. Dokonce nedal ani servis o útoku ani nemluvě. A o poli se ani nezmiňuju. Nevybral ani jeden míč.

Sešly jsme se sice v 7, ale z toho 4 nahrávačky, takže na Verču zbyla pozice blokařky. Zhostila se ji výborně a společnými silami, týmovou hrou jsme nakonec Univerzitu udolaly. První set se nevyvíjel moc dobře a postupně jsme nabraly ztrátu 7 bodů, nicméně koncentrovaným výkonem jsme to otočily. To nás nakoplo do dalšího setu, který jsme měly hned od začátku pod kontrolou a celkem lehce ho vyhrály. Bohužel ve třetím setu jsme postupně odpadly, jak herně tak i psychicky a ve čtvrtém setu jsme se strašně na každý bod nadřely, bohužel to nestačilo a musely jsme si zahrát tie-break. Začaly jsme dobře a vytvořily si malý náskok, který jsme udržely až do konce. Dobrý zápas, dobrý pocit a první 2 body doma.

Další z turnajů, které jsme navštívili jako Rumíci byl v Dolních Studénkách. I když Jarda začal schánět lidi už začátkem srpna, tak jsme nakonec odjeli jenom v 5ti: Bob, Evik, Kuba, Zuzka a Peťa Češla (bez Jardy). Kubovi se ale povedlo domluvit šestého hráče z místních, konkrétně Bazu (Kamil) a tak jsme mohli hrát. Ve skupině jsme se střetli se čtyřmi týmy, kde jsme jeden prohráli, ale to nám stačilo na postup z druhého místa. Čtvrtfinále jsme zvládli a v semifinále prohráli z pozdějším vítězem (s extraligovým hráčem v týmu) 2:1, celý zápas byl výrazně ovlivněn sluncem a určitě i únavou. Boj o třetí místo (který se hrál už za tmy) byl spíše o vůli než o umění a tu jsme měli větší tak jsme skončili na bedně. Turnaj to byl kvalitní a do příště doufám, že bude někdo na střídání, protože někteří už nejsou nejmladší. Pochvalu si za výkon zaslouží všichni!

Jako každoročně tak i letos jsme ukončili prázdniny soustředěním na Jardochatě v srdci malebných Beskyd. Sestava byla letos skromná, ale i tak jsme si všichni vystačili. Důvod k radosti a oslavám byl veliký, Jarda s námi oslavil své šedesátiny. Za velkých ovací jsme mu všichni od srdce popřáli a zazpívali. Na jeho zdraví jsme připíjeli do pozdních nočních hodin. Ráno bylo sice krušné, ale sportovní nadšení z nás nevyprchalo. Po fotbálku jsme si dali volejbal s naší omladinou, a ikdyž nebylo příliš teplo, tak  jsme rozvlnily vlny ve venkovním bazénu.  Děkujeme Jardo a ještě jednou vše nejlepší, živijooooooo, živijooooooo.

Na tradiční turnaj v Kopřivnici jsme letos málem nejeli pro nedostatek hráčů. Nakonec ale Jarda Tourek přemluvil hráče a hráčky a tak jsme s VŠB postavili společný tým a i holky se po doplnění nakonec posbíraly.
Letos se zúčastnilo devět mužských a šest ženských družstev. Ženy hrály v jedné skupině každý s každým a obsadily třetí místo. Muži hráli ve skupinách s nejasným hracím systémem, ale nakonec obsadili druhé místo. Takže obě družstva na bedně, takže můžeme konstatovat, že se turnaj vydařil. Cenu za druhé místo propijeme při přátelském zápase.
Takže jen doufám, že příštího ročníku se zúčastníme bez personálních problémů.

Už potřetí jsme se jako tým Rumíků rozhodli účastnit turnaje v Michálkovicích. Z minula jsme měli nastavenou vysokou laťku, neboť jsme turnaj předloni vyhráli a loni zkončili třetí. Minulé roky se turnaje účastnilo spousta týmů (40), ale letos si pořadatel z různých důvodů řekl, že je toho až příliš a pozval jenom 13 týmů, které byly rozlosovány do tří skupin. Ve skupině jsme se potkali se dvěmi polskými týmy a týmem z Oder.  Po skupině, kde jsme zkončili druzí, jsme se postupně potkali s týmy Výlet Banská Bystrica (nesympatický soupeř, chovali se hnusně, i když se jim nedivím, všechny 3 roky jsme je vyřadili ve čtvrtfinále), pak v semifinále v super zápase jsme prohráli v týmem Morčata Kroměříž (ti nám vrátili prohru z před dvěmi roky) i s Martinama v sestavě. V boji o třetí místo jsme si pak lehce poradili z Chilli Třinec.

Turnaj byl fajn a patřičně jsme si ho všichni užili :).