S radostí jsme zakončili volejbalovou sezónu 2021/2022 v restauraci Viktorce a využili tuto příležitost, abychom poděkovali Arnoštovi za celou jeho letitou činnost a trpělivost s námi, členy svinovského oddílu a vůbec za vše, co se týká celého chodu volejbalu jako takového. Myslím si, že lidé jako je on, jsou nedocenitelní a těžko se najdou stejní, kteří se nenechají odradit i přes časté nepříjemnosti a stojí pevně a neoblomně tam, odkud by už jiní dávno utekli. Byli jsme rádi, že Arnošt přišel, dal si s námi pivečko a popovídali jsme jak ten život leží a běží. Padl návrh, že bychom příští rok mohli zorganizovat volejbalové soustředění na víkend nebo na 3 dny.
Doufejme, že se to podaří a bude hojná účast tak jak tomu bývalo v minulosti, protože posezení po tréninku nebo po zápase nám nikdy nevychází. Soustředění by byla dobrá příležitost, na které se společně pobavíme a nikdo nebude pospíchat domů za povinnostmi. 
Věřím, že hala bude příští sezónu plně využita a nepřijdeme o hodiny, které tam máme zarezervované a za které platíme nízkou částku díky dobrým vztahům, které Arnošt za ty roky vybudoval. Záleží na každém z nás, jakou důležitost dáme tréninkům a zápasům a upřednostníme je před jinými soukromými aktivitami.
Na závěr malé přání: nechť nás zdraví, elán a radost ze sportu neopouští a brzy se zase sejdeme v hale nebo kdekoli jinde.
Krásné léto všem.

Poslední zápas letošního ročníku. Tak bychom si ho měli užít. Navíc když ve skříňce ještě zbyla slivovička od minula. A šli jsme na to. Měli jsme přehršli blokařů a tak se rozhodovalo kdo začne. „Já bych rád začal dokud sem rozehřátý a záda drží“ prohlásil Džjura a nevěděl, že to byla hláška dne. Postavil se na hřiště a po zapsání postavení se nechal vystřídat liberem. Získali jsme míč, na podání šel Soki a podával a podával a podával až do stavu 11:0. No a Džjura se dostal na hřiště celý „rozehřátý“ za stavu 15:3. No ale záda vydržela. V dobré pohodě jsme prošli celým zápasem. Jen ve druhém setu s námi držel soupeř chvilku krok, ale v koncovce už to bylo zase jednoznačné. A tak jedinou naší slabinou se ukázal Bobův servis po timeoutu, ale na tom ještě zapracujeme :)

Hráli jsme tak dobře, že dokonce ani Arnošt neměl skoro žádné připomínky a nálada byla po celou dobu výborná. Chtěl bych všem spoluhráčům poděkovat za letošní sezónu, kterou jsme společně odehráli. Doufám, že na podzim se opět setkáme v plném počtu a ti co mají nějaké bolístky, tak ať je přes prázdniny vyléčí ať jsme ještě lepší.
Bylo mi ctí si s vámi zahrát. Díky.

Náš poslední zápas sezóny, šlágr nejen tohoto kola, ale celé jarní části – souboj mezi aktuálně prvním a druhým týmem tabulky, přímý boj o druhé místo! To vše sliboval zápas mezi námi a Polankou. Bylo tak jasné, že do hry se dostanou jen ty z nás, které si přivezly tu nejlepší formu. Výběr byl těžký, přísným sítem tak prošlo pouze šest nejpřipravenějších z celkového počtu šesti příchozích…
Hned po prvních bodech jsme poznaly, že z tohoto mače nevyjdeme se suchým dresem. Tolik výměn pro jeden bod? Tak to bude masakr! A taky, že byl. Polanka měla krásně pokryté celé pole, každý bod byl proto brutálně vydřený. Bojovaly jsme dost, ale první i druhý set jsme nakonec těsně prohrály. Pak ale do hry vstoupil Arnošt! Díky jeho neúnavné a jistě i vyčerpávající důslednosti jsem si totiž nedávno na našich klubových stránkách mohla přečíst popisek zápasu holčičího Áčka s Baškou. A vzpomněla jsem si na taktickou výměnu postů po dvou setech! Hned jsme tento veletoč zkusily také. A hle! Helča na bloku excelovala a Marcelka byla na smeči jako ryba ve vodě - třetí set byl náš! Díky Arnošte za Tvou práci…Zápas se tedy dostal do čtvrté sady. My byly psychicky nahoře (a to nejen díky fanouškům povzbuzujícím z tribuny), Polanka však byla nahoře personálně. Zatímco naše síly ubývaly, Polanka začala na hřiště posílat čerstvou krev. Bylo jich celkově snad patnáct a věkově jim bylo asi patnáct. Zkusily jsme všechno – time 1, time 2, ale síly vynutit si tiebreak už nebyly. Čtvrtý set byl tedy tím posledním v sezóně 2021/2022. Ale i tak, na sestavu tří smečařek a tří nahrávaček celkem dobrý.
Na závěr bych ještě chtěla moc vyzdvihnout všechny členky týmu. V tak malém počtu hráček dokázat odehrát všechny zápasy a ještě k tomu jich i spoustu vyhrát, je opravdu neskutečný výkon. Prostě makaly jsme jako Svině! Navíc bylo ještě hodně srandy a to se počítá víc, než druhé místo v tabulce. Tak se zase těšíme na podzim.

Konání dnešního zápasu bylo ohroženo, protože Maru měla tak trochu sešité koleno. Ale protože nás bylo opět přesně 6, tak to hecla a došla. Dočasně jsme tak změnily název klubu na Slávii, neboli Sešívané. K rozcvičce jsme si totiž daly ještě sadu historek o chirurgicko-švadlenovských zákrocích z různých pohotovostí světa…
Po ujištění, že každá má všechno pevně přišito na svém místě,  jsme začaly hrát. A musíme ty všechny zašívače pochválit, protože nám to šlo celkem dobře. Velkou měrou nám však pomáhal soupeř. Dokázal nám totiž, že snad existuje ještě někdo, kdo má příjem horší, než my. Anebo to taky mohlo být tím, že jsme dost dobře podávaly! Každopádně se nám podařilo celkem hladce vybojovat první i třetí set. Jen ve druhém bylo třeba se trochu zkoncentrovat a zabrat i v koncovce, což se taky podařilo. Takže úspěšná středa, kdy naštěstí šití nebylo třeba :).

Navigace jsou prostě na ho.no. Ale naštěstí existují ještě Mapy.cz, takže jsme do Fryčovické haly nakonec trefily. Už nikoho nepřekvapí, že nás bylo přesně šest (což je pořád lepší, než kdyby nás bylo pět!). Tento počet se později ukázal jako optimální. Měly jsme totiž narozeninové slavení. Takže bylo Prosecco. A jak praví matematické zákony - čím méně lidí, tím více doušků na jednoho!

Popřály jsme tedy Ole i Marti a pustily jsme se do hry. První set byl zahřívací, ale šlo nám to celkem dobře. Soupeř měl problém především s odehráním druhého míče. Nikomu se do něj nějak nechtělo. My jsme navíc neusínaly na vavřínech a s klesajícím obsahem sektu v lahvi překvapivě rostla i kvalita naší hry. Jen ve třetím setu nás na chvíli rozhodilo podání fryčovické matadorky Blanky. Rychle jsme proto zamířily na lavičku, kde jsme si přihnuly a nápor soupeřek jsme pak poměrně snadno opět zkrotily na únosnou míru. Za necelou hodinu tak nebylo do čeho pinknout a tři body byly naše. O to více času jsme měly na hledání cesty zpátky domů…

Na zápas se nás nahlásilo šest a tak to vypadal, že se boj o místo v sestavě nebude konat. Nakonec po mírné intervenci se nechal Bob přesvědčit, že na hřišti může rehabilitovat. Nakonec byl v nové hale v Nové Bělé první a už se nemohl dočkat. Celé naše družstvo bylo nachystáno na palubovce i s rozhodčím, když dorazil první zastupič soupeřů. Poslední šestý hráč soupeře drazil pět minut po dvanácté a tak jsme mohli začít. Postupně jsme si zvykali na stísněné prostory za zadními čarami hřiště a překvapivě jsme měli lepší přítah než soupeř. Soupeř nám nabídl spoustu bodovek, které jsme nevyužívali a hráli jsme až příliš bohorovně asi pod dojmem, že soupeř není v ideálním rozpoložení a formě. Naštěstí celkem vyrovnaný vývoj skóre v prvních dvou setech jsme s přehledem překlopili v koncovkách v celkem jasné výhry. Třetí set už byl brnkačka a tak ani nevadilo, že naše tajné eso neproměnilo skákaný servis za stavu 24:11 v eso. A když Kuba prohlásil, že soupeř přece nemůže dát 14 servisů v řadě a určitě nějaký pokazí a místu hraní jen čekal. Jeho předpověď vyšla už při čtvrtém servisu, který šel do autu, a my jsme mohli slavit výhru.
Pochválil Boba, že přece jen přišel, Sokiho za hru a Kubu za láhev rumu. A protože Said držel ramadán, zbylo více rumíku pro nás.

No tak my jsme ten tiebreak konečně zase jednou vyhrály! Ale taky jsme si musely pořádně máknout…Bylo k tomu třeba několik neuvěřitelných zákroků:

Marcelka - dokonalý doběh těsně za blokařku, čímž vybrala i nemožné (ikdyž u toho občas zakopla o svou vlastní nohu)
Hela - čím horší náhra, tím lepší smeč a ještě k tomu sóloblok, čímž zneškodňovala jak soupeřovo sebevědomí, tak smeče s bodovým potenciálem
Miri - doběhla si klidně i na druhou stranu hřiště, aby mohla nahrát (i s pochroumaným zápěstím)
Marťa – na síti skákala jako klokan – hned blok, hned smeč + mentální podpora
Maruška – kvalitní podání, spolehlivý dvojblok, ozvučení haly - znáte ten zvuk kůže spalující se o parkety?
Já – uplně debilní nápady dávat na druhou přes a tím ukončovat slibně rozehraný čtvrtý set…

Celkově to byl jeden z nejhezčích a nejbojovnějších letošních zápasů. První dva sety jsme byly na koni my, ve třetím a ve čtvrtém zase neuvěřitelně zabrala Baška. V pátém jsme už však zkušeně použily peřinu (naše zaběhnutá taktika využívající soupeřovy nevědomosti a našeho dělového servisu v kombinaci s nechytatelnou smečí, čímž lze efektivně dosáhnout značného bodového náskoku v náš prospěch) a vítězství bylo naše. 

Po necelém týdnu bylo opět třeba porovnat formu s Vratimovem. A protože Marťa byla trochu nachlazená, a tak spěchala domů, rozehrál se první set hned pěkně zostra. Zápal do hry byl tak intenzivní, že nebohé blokařky i smečařky šly i při nepřesné nahrávce do každého, sebevíc k síti nalepeného, míče. A to se Vratimovu vůbec nelíbilo! Nelíbilo se jim to tak moc, že sprostá slova k nám lítala jedno za druhým. A to se zase nelíbilo nám - některým se z toho až natahovalo…Protože však Marťa chtěla mít rychle dohráno, proběhla jen krátká výměna názorů a první set jsme uzavřely vítězně.
Náš již tradiční počet šesti hráček neumožnil žádné velké střídání, což však nahrávalo tomu, abychom měly brzo konec a Marťa mohla jít domů. Bohužel jsme této početní výhody nevyužily a druhý set získaly soupeřky. Stalo se tak i přesto, že Verča prožívala své Nagano. Měla neskutečnou formu a přes její bloky neprošlo téměř nic!!! S takovou se bude muset se svým obvyklým postem nahrávačky brzy rozloučit. Verčo, pozor na to :).
Třetí i čtvrtý set potvrdily, že se vyhrává pouze na pravé straně hřiště. A tak, protože jsme věděly, že Marťa chce být doma co nejdřív, nepromarnily jsme šanci zahrát si i tiebreak. Ten se pro nás na začátku vyvíjel dost tragicky. Naštěstí jsme se pak přesunuly na vyhrávací stranu a nějaké body jsme ještě urvaly. Na vítězství to však už nestačilo a tak jsme aspoň udělaly radost Martě, která mohla jít konečně domů…

Na zápas jsme se sešly opět v těsně hratelném počtu šesti hráček a tak jsme pátraly po někom, kdo by nám zápas zapsal. Kupodivu se vcelku ochotně nabídl jeden z našich více či méně pravidelných sázkařů - tipařů (nevím, jestli hoši budou ještě chodit).
Soupeř nás v prvním setu překvapil kvalitním servisem a mnoha důvtipnými úlivkami. Naštěstí v nás nezlomil odhodlání zvítězit a ve druhém setu jsme zlepšily příjem, lépe jsme se vykrývaly a také útočily (Marcelka předvedla několik exkluzivních ran po lajně a dokonce si troufla na svou velice neoblíbenou trojku). Helenka zase zavzpomínala na svou slavnou kariéru nahrávačky a Miruš si zavoláním na míč "ANO" zřejmě vybavila jedno notoricky známé volební heslo... A opravdu, v dalších setech bylo líp.
Soupeř prostřídal několikrát celou lavičku, ale ani to nepomohlo a díky tvrdému servisu ve třetím a čtvrtém setu se vratimovská hra začala rozpadat jako domeček z karet a my jsem se radovaly ze zasloužené výhry.

Tento zápas začal osvětou. Hráčky-matky proškolily ostatní členky týmu v oblasti mládeží aktuálně používaných amerikanismů. Některé z nich se ujaly…

Nejdřív to vypadalo, že soupeřky nedorazí a my tak budeme pouze chillovat. Po úspěšné navigaci se však všechny našly a poprvé tak mohly pocítit vůni naší „nové“ haly – byly přímo ohromeny! Ale nebyl čas na komplimenty, začalo se hrát…První set jsme se snažily celkem tryhardit, ale ani to nestačilo. Nakonec jsme těsně prohrály. Ve druhém setu jsme si řekly, že takhle teda NO, a zkusily jsme si udělat náskok alespoň 5ti bodů. Plán začal vycházet a díky tomu byl druhý set náš – YES! Taktiku jsme si oblíbily tak, že dokonce získala krycí název („peřina“). Proto jsme se snažily aplikovat ji i ve třetím setu. To by ale protivnice nesměly mít na své straně smečařku, která nám sázela jeden bod za druhým (smeče, úlivky, servisy…). OMG, toto ne! Třetí set jsme proto spíše hodily za hlavu a soustředily se na složité rozhodování o tom, jakou stranu si vybereme, až budeme hrát set pátý. A to i přesto, že nás čekal teprve ten čtvrtý! Úvahy to byly trochu předčasné, ale vzhledem k zamýšlenému znovupoužití „peřiny“ ne zcela zcestné. Taktika naštěstí znova zafungovala, my jsme si vytvořily náskok a pátý set se stal skutečností. V něm se vedení přelévalo z jedné strany na druhou. Byly jsme v čele i 13:12, ale soupeřky nás nakonec udolaly. Naši fanoušci (Luki, Kvido a Irenka) vykřikovali WTF!!? Ale nedalo se svítit. Arnoštovi jsme tak k svátku nakonec poslaly jen jeden bodík, ale lepší než nic!

Dnešní zápas sliboval po podzimní zkušenosti hezkou hru a tuhý boj. A jako bylo to tam! V prvním setu spíš na naší straně, protože soupeřky byly zřejmě zaskočené přímočarostí naší hry. Příjem – náhra - směč a není co řešit. Na druhé straně to byla samá kombinace, trojky, přeběhy, až z toho byly spíš zmatky a nedoběhly. Ve druhém setu se však protivník, i vzhledem k soustavnému koučování jejich trenéra více sladil a hezkou hrou nás přetlačil. My jsme se však nenechaly rozhodit a vyrovnaným výkonem se nám podařilo vyhrát třetí i čtvrtý set. Příjemný pocit po zaslouženém vítězství nám však nakonec trochu pokazil právě trenér Bohumína. Zřejmě nechtěl vyčítat prohru svým holkám a tak v zámezí naznačoval, že jsme se vědomě neotočily a máme tak snad samy na sebe podat nějakou stížnost, nebo dokonce navrhnout dodatečné opakování celého setu. No, toto jsme neučinily, ale přísaháme zde na rypák svinovského prasete, že pokud se tak stalo, tak to bylo nezáměrně a jediný, kdo to tak mohl prověřit, jsme nebyly my, ale rozhodčí. A taky slibujeme, že se každá budeme doma tréninkově točit (kolem sporáku, pračky a dalších protivníků) tak, abychom to příště měly stoprocentní!

Jaro - konec kovidových omezení a druhá část sezóny je tu. A hned na úvod zápas s Áčkem. No paráda! Tíží nás tak jen jediný problém, a to velké množství lyžařek v našem týmu a tím pádem i lehký nedostatek hráček. Šest nás sice je, ale musela proběhnout drobná improvizace v postech. Chvílemi se zdálo, že by to mohla být i výhoda (když soupeř nevěděl, od koho má tu smeč do debla čekat), ale většinu času nám to způsobovalo lehké zmatky. Navíc Áčko mělo skvělé pole a tak bylo těžké vůbec něco položit. Marťa, toho dne přezdívaná Volodymyr, nás tak musela řídit více, než obvykle. Ani její motivační proslovy však nepomohly (asi by potřebovala ještě zelené tričko a lehké strniště), atak jsme prohrály jednoznačně 0:3. Dneska to prostě nešlo, tak snad příště!

První set byl pro nás víceméně zahřívací a seznamovací, nakolik jsme neměly moc prostoru se rozcvičit, na rozdíl od soupeřek, které toho také využily a první set celkem s přehledem vyhrály. Do druhého setu jsme vstoupily s mírně pozměněnou sestavou a náš výkon se výrazně zlepšil. Vyhrát se nám podařilo pouze třetí set, ale radost to byla veliká. I když jsme zápas ve výsledku prohrály, oba týmy si volejbal naplno užily a to je to podstatné. Byl to velice vyrovnaný, napínavý a bojovný zápas – více takových.

Na zápase proti holkám z Fryčovic jsme byly, ze začátku, velmi dobře naladěné. Bylo nás i více a tak jsme se s holkami domluvily, že se prostřídáme, abychom si zahrály všechny. První dva sety se nám dařilo a hra byla moc pěkná, následně jsme ale podlehly né moc kvalitní hře soupeřek, nálada nás přešla a zbylé 3 sety nesmyslně prohrály. Nedařilo se nám nic a pan rozhodčí nepískal zrovna taky úplně fér, i když chápu, že tohle jsme si s holkami prohrály samy.

Na zápas s magickým datem 2.2. 2022 jsme se sešly v hojném počtu šesti hráček. Po drobných problémech s natahováním sítě, nastavováním sloupků a marného hledání někoho, kdo by zápas zapsal, jsme se s chutí pustily do hry. Vyzkoušely jsme si nové pokyny - zejména "zůstaň" se stal velmi oblíbeným.
Soupeřky z Fryčovic nekladly velký odpor a tak jsme po třech poměrně jednoznačných setech oslavily výhru i před zraky později dorazivší a ochotně zapisující Irenky.

Sportu zdar, Covidu zmar.

Rok 2021 jsme uzavřely s Polankou. Hra to byla napínavá-však taky první tři sety skončily nejmenším možným rozdílem dvou bodů. Každý chvilku tahal pilku (jak by řekli naši polští sousedé), ale v pátem setu si ji pro sebe urvaly soupeřky a nakonec tak zvítězily 3:2 na sety. My jsme ale nesmutnily a alespoň jsme opožděně popřály Irči k významnému jubileu. 

Poslední kolo podzimní části sezóny patřilo zápasu v pravdě sokolskému, když se proti nám postavily holky sokolky z Poruby. Z místy pohledného zápasu jsme bohužel nepřivezly ani bod.
První set byl jednoznačně v režii domácího týmu a my jsme marně hledaly recept na příjem. A od tohoto prvotního neúspěchu jsme i přes obětavou snahu naší hlavní nahrávačky Zuzky nebyly schopné moc balónů položit.
Druhý set byl z naší strany o poznání lepší, ale ani 6 bodový náskok nám v závěru nestačil a soupeřky nás po našich chybách přehrály.
A na třetí set nám už bohužel nezbylo sil.
Pevně věříme, že Sokolu Poruba tuto porážku vrátíme na domácím hřišti v jarní části sezóny.

V rámci minimalizace počtu rizikových kontaktů jsme se pro jistotu sešly pouze v počtu šesti kusů. Soupeřky byly stejně uvědomělé, takže jich taky bylo jen 6. Jestli to tak půjde dál, tak asi založíme beachovou podsoutěž...Bylo nás tedy celkem málo a Iren se navíc vrátila po bodnořezném zranění horní končetiny. Věděly jsme tak, že nejsou síly nazbyt. Proto jsme utkání pro jistotu dovedly až do pátého setu. Nakonec rozhodlo skvělé podání soupeřek a náš horší příjem. Do příště to potrénujeme a sérii prohraných tiebreaků snad zlomíme!

Zápasy s Vratimovem bývaly vždy dobré, ale na palubovce už nebyla stará známá a příjemná sestava…ta nebo její část, přišla později v rozverné náladě posilněná něčím ostřejším. S námi do zápasu poprvé nastoupily i Lucka a Lucka, Sylva se teprve rozkoukávala a zatím si to nechtěla jít s námi vyzkoušet. Herně to bylo dobré, i když byly nějaké výpadky, ale to bylo tím, že jsme spolu v této sestavě ještě nehrály, zápas jsme ale dotáhly do vítězného konce i přes protest a hnusné chování soupeřek nebo jedné soupeřky  především k panu rozhodčímu. A i když pan rozhodčí Prusek sem tam něco viděl, nebo neviděl, pořád je jen člověk a můžeme být rády, že je někdo ochoten pískat….

Letos máme za sebou už 3 zápasy a zatím je naše bodové konto na nule...proto se hned na začátku shodneme, že to tak nemůžeme nechat! A navíc - já jsem před zápasem řekla doma, že pokud dnes nevyhrajeme, tak skončím s volejbalem! :) A to teda nechci, jen tak mimochodem :)
Naše nasazení je obrovské, je nás přesně 6, nikdo na střídání, ale tím se nenecháváme rozhodit. Musíme to brát jako výhodu - nevyjdeme z tempa :)
První set vyhráváme docela hladce, soupeřky se teprve rozehrávají...v dalších setech už to tak jednoznačné není, střídáme se ve vedení, taháme se o balóny, máme výpadky na příjmu...my i soupeřky...a proto se rozuzlení zápasu odehraje až v tie-breaku. Ten už máme naštěstí pevně v rukou a letošní první výhra je na světě, a já nemusím končit s volejbalem :) Díky holky!!!

Smeč: hbitá Iren, nekompromisní Oli

Blok: i na náhře dobrá Marťa J., univerzální Marci

Náhra: přesná Miruš, Renata pod ním, Verča Pracná i Štrbová

Druhý zápas. Soupeřky kladly odpor ještě před začátkem, neboť počet nástrah jejich domovské haly narůstá s jejím věkem. Nakonec jsme i po tmě našly vchod a na hřišti jsme se tak sešly ve šťastném počtu sedmi bojovnic. V prvním setu byly soupeřky lepší - chytrými úlivkami za blok ale i úspěšným blokem získaly sadu pro sebe. Pak už však začaly probublávat naše přednosti. Iren prolomila svůj letitý odpor k podání v této hale a sázela to tam jak vajíčka na omeletu. Marťa pro změnu opakovaně naznačovala, že letos cílí na ocenění „nahrávka roku“ a to i přesto, že byla na bloku. Nejen díky tomu, se druhý set připisoval na naši stranu. Další sada se nesla v podobném duchu a nejen díky tomu, že Verča byla „pod ním“, jsme mohly slavit vedení 2:1. Ve čtvrtém setu už šlo o všechno. Soupeřkám fandil známý ostravský hledač mladých talentek Renda, ale ani to nepřineslo do jejich týmu potřebný klid. Mírná nervozita však panovala i na naší straně. Paradoxně tak docházelo k situacím, které u nás nejsou časté – pro jeden míč se sešlo až 5 hráček najednou, což bohužel není žádoucí…Nakonec jsme se však zkoncentrovaly a napínavou koncovku získaly v náš prospěch. Byla to super hra s třešničkou navrch – 3 body jsou naše!

Opět jsme se sešli v hojném počtu stejně jako soupeř posílený o 4 hochy z kraje. Ten nám už při rozehrávání dával najevo, že nás chce vybouchat z haly. Ale my jsme se nedali a až do stavu 18:15 jsme byli lepší. Pak jsme ale dostali 6 bodů za sebou a set byl v troubě. Trochu ve skleslé náladě jsme zahajovali druhý set, ale kupodivu to bylo opět vyrovnané a sem tam jsme o bodík až dva vedli. Ale když přišla naše oblíbená koncovka, opět jsme nebyli schopni bodovat a opět trouba.  Do třetího setu jsme byli ještě skleslejší a odevzdaným výkonem jsme se dostali do trouby velmi rychle.
Po zápase nám nebylo do zpěvu, ale nebylo to tak hrozné jak to vypadá. Soupeř byl opravdu nabušený a dvakrát jen tak tak spadl z lopaty. Pochválil bych Džjuru za bloky a útok na 60%, Davida M. za servis, kdy dal asi 6 es. Za servis chválím podmínečně i Honzu, když potrénuje servis po timeoutu :). A taky účast. Ještě abychom se v tak hojném počtu scházeli na tréninku.

Po delší době jsme se opět sešli ve Squash centru ve Staré Bělé. A začátek byl optimistický, jelikož Arnošt vytáhl lahvinku ke svému výročí. První set byl vyrovnaný, ale soupeř měl vždy o jeden až dva míče navrch a to si přinesl až do koncovky. Druhý set byl opačný. Mírně navrch jsme měli my, ale soupeři se podařilo v koncovce vyrovnat. Na pomoc si přivolali úklidové komando a se smetáky a lopatami se nás pokusili rozhodit. Přesto jsme set urvali pro sebe. Třetí set se vyvíjel velmi dobře. Zásluhou dobré hry a zejména Honzova nepříjemného podání jsme si vytvořili až osmibodový náskok.  O ten jsme však kvůli špatnému příjmu přišli a koncovku jsme nezvládli. Škoda, to se asi lámal chleba. A tak jsme místo prvních letošních bodů ostrouhali. Čtvrtý set měl soupeř mírně navrch a ač jsme mohutně dotahovali a dotáhli, soupeř už si nenechal vítězství uniknout.
Přesto si myslím, že to byl dobrý zápas a i my jsme hráli dobře. Místy jsme měli výpadky na příjmu a od konce třetího setu nám i docházely síly – útoky už nebyly tak razantní a přesné. Třeba to na tréninku dopilujeme (když teda budeme chodit). Pochvala Arnoštovi za povzbuzování a za lahvinku.

Konečně hrajeme!!! Téměř po roční pauze jsme se setkaly a rovnou na prvním zápase, s naším dlouholetým ryvalem Polankou. Na první zápas sezóny jsme se  sešly  v hojném počtu, natěšené a v krásných nových dresech. V prním setu jsme se tahaly o míče, trpělivostí a vytrvalostí jsme soupeřky udolaly a první set těsně vyhrály. Bohužel v dalších setech jsme na výhru nenavázaly a s nasazehým tempem soupeřek neudržely krok. Ať jsme dělaly, co jsme dělaly, holky z Polanky byly ve všech činnostech lepší. Nešel nám příjem, útok, pole, prostě nic. Nic se nepoložilo a co se dalo přes, soupeř nám elegantně vrátil zpět. Tato beznaděj nám vzala vítr z plachet, ale ne úsměv a radost z toho, že můžeme konečně zase hrát volejbal. Soupeřky sice vyhrály, ale na to, že jsme měly roční pauzu, musím všechny holky moc pochválit za tu snahu a energii, co do zápasu daly. Věřím, že s tímto elánem a nadšením to bylo jen zahřívací kolo a v dalších zápasech strčíme všechny soupeřky do kapsy.

Po roční covidové pauze jsme se sešli v hojném počtu, jelikož nám přibyli noví členové. Hrabůvce se nepodařilo sestavit družstvo na soutěž a tak čtyři hráči přestoupili k nám. K zápasu bylo připraveno nastoupit 9 kousků, takže bylo těžké někoho posadit na lavičku. Nicméně během zápasu postupně odstoupili Bob a Vilda kvůli zdravotním problémům. Vilda to aspoň kompenzoval lahví Myslivecké k narozeninám.
Hra vypadala tak jak vypadala. Nebyli jsme sehraní a ani při zápase jsme se nestačili sehrát, jelikož nás bylo hodně a sestava se měnila. Navíc v tělocvičně bylo dusno a potili jsme se jako „svině“, ale to měl soupeř stejné.
Upřímně si nedovedu představit, jak budeme hrát soutěž dále. Je nás na soupisce 18 a když většina přijde na zápas, tak bude i většina lidí otrávená že nehraje. A jsem zvědav, jestli i v takovém počtu budeme chodit na tréninky, nebo se opět honit dva na dva nebo tři na tři. Nicméně jsem rád, že se po roční pauze zase něco děje a doufám, že nám to zase nějaký magor nezarazí.

První je na chalupě pan domácí Jaroušek a s ním Janička. Odpoledne přijíždí Fuča s Verunkou a Arny s Kryštůfkem a parkují dole u závory, kde pro ně přijíždí Jarda a vyváží je na chalupu. Společně jsme nainstalovali do pohotovostního stavu „Bečičku“ a úspěšně jsme započali s čepováním zlatavého moku. Bobíci, jako by to cítili a tak tu byli co by dub i s ratolestmi Onďou a Kubíčkem. A tak se mohl na hřišti uskutečnit profi fotbálek a další hry, včetně namáčení nohou v málo naplněném bazénu. V pozdním odpoledni přijíždí Radan s Martinou. Večer se dělá oheň, popíjí a přeje se Radanovi k pondělním 47 narozeninám.
V sobotu po ránu celá Bohoňková rodina odjíždí do Raškovic, kde se koná turnaj mládeže a tam hrál Kubík. Míjejí se s Kubou a Zuzkou, kteří přijeli ne brigádničit, ale relaxovat výšlapem na Lysou Horu a k večeru odjeli na chatu v Bašce. Zbytek osazenstva, Arny, Fuča, Radan a Jarda se pustili do štípaní špalků a likvidaci roští. S velkým zápalem jim pomáhal Kryštůfek s Veroničkou a Jana nám nosila žlutavý mok k svlažení vyschlých rtů. Odpoledne se do práce zapojil i Bob, když se vrátili z turnaje. Celkový výsledek brigády: udělali jsme pořádný „ordunk“. Večer se opět posedělo u ohně, urazil se nějaký ten džbánek a štamprlička a šlo se spát, až na Radana a Fuču, kteří nutně museli řešit neodkladné životní situace až do červánků.
V neděli se tradičně po snídani uklízelo, balilo a před obědem vyrazilo domů.